A jak týmu, v němž vedle Krejčíkové a Motla figuruje ještě kondiční trenér Tomáš Breicetl, zažité zvyky vyšly!
Až k wimbledonskému titulu, který česká tenistka uzmula po vítězství 6:2, 2:6 a 6:4 nad Italkou Jasmine Paoliniovou.
„Od začátku jsme se snažili brát turnaj den po dni. Nepřemýšlet dopředu, nevracet se dozadu a jen se soustředit na daný moment,“ popisoval Motl českým novinářům na terase v All England Clubu.
O Janě se mi často zdá. Krejčíková o Novotné i finále: Byla jsem v tranzu |
Můžete si už říkat trenér?
Nevím, mám to nastavené trochu jinak. Pro mě je trenér člověk, který má za sebou zkušenosti s hráči, nějaký třeba 40letý borec. Já zkušenosti nemám, jsem začátečník, ale učím se.
Ale něčím jste přispět musel.
Snažil jsem se dělat to nejlepší, o čem jsem si myslel, že Báře pomůže.
Šlo spíš o taktické, nebo psychologické věci?
Oboje a k tomu všechen servis okolo. Výkon se totiž neodvíjí jen od dění přímo v zápase, tvoří se hlavně mimo něj. Na kurtu už Báře můžu pomoct jen strašně maličko.
Barbora Krejčíková odehrává míček ve finále Wimbledonu.
I když o sobě hovoříte jako o začátečníkovi, podílel jste se na wimbledonském titulu.
Jo, to je dobrý, ale ještě je moc brzo, abych to hodnotil.
Napadlo by vás před rokem, že budete u takového úspěchu?
Vůbec. Loni touhle dobou jsem byl ještě student v Americe.
A od srpna jste začal s Barborou, vaší kamarádkou z dětství, jezdit po turnajích. Je pro vás Wimbledon největším počinem?
No, asi se mi toho moc víc nepovedlo, ale já jsem ho nevyhrál. Nevím, všechno je pořád ještě hrozně čerstvé, nedokážu vyhodnotit, co se stalo. Nejen dnes, ale celých čtrnáct dní jsme měli dobrou atmosféru. Začala tím, že jsme bydleli u místní anglické rodiny, kterou zná Bára už dlouho. Všechno se to poskládalo a teď jsme tady.
Proč Krejčíkovou trénuje kamarád Motl? Zkušenosti sbírám, Báře to sedí, líčí |
Po finálovém mečbolu jste se neubránil slzám.
Já jsem brečel už po Collinsové, Ostapenkové i Rybakinové. A po finále ze mě všechno spadlo.
Jak Bára utkání zvládla tenisově?
Věřil jsem jí. Bylo strašně důležité zápas nepodcenit, což ona neudělala, byla z něj vyklepaná. Ale věděli jsme, že když se bude držet své hry, bude tlačit a bude soustředěná, tak finále zvládne. Když si ve třetím setu podržela servis na 1:1 a začala podávat daleko líp, najednou jsem cítil, že ten jeden brejk prostě udělá.
Povedl se jí v sedmé hře, před kterou jste jí radil, že ano?
Říkal jsem jí, ať jde na druhý servis soupeřky dopředu. Věděli jsme, že Paoliniová má druhé podání pomalejší, ale zase ho hrála hodně dlouhé, takže bylo těžké nabíhat po returnu na síť. Říkal jsem Báře, ať jde na příjem blíž. Soupeřka sice dala snad jen první servisy, ale i tak se Báře povedlo je zreturnovat.
Barbora Krejčíková pózuje s trofejí pro šampionku Wimbledonu.
A game nakonec – i díky dvojchybě Italky – získala.
Ukázalo se, jak velký pokrok za těch čtrnáct dní udělala. Jak si najednou začala věřit i v momentech, které by ji ještě před třemi týdny nevyšly. Tohle byl hlavní rozdíl.
Prý jste se staral i o zařizování míst do lóže.
Jo, tyhle věci řeším od začátku, takže to pro mě nebylo nic nového. Jen toho bylo víc, na finále přes 40 lístků. Bylo těžké všechny rozdělit, dát do obálek, poslat na vstup a napsat všem, že je tam mají k vyzvednutí… Ale mě to baví.
Nevolal vám někdo, že se nedostal?
To ne, ale psal jsem Lukášovi Dostálovi, protože když jsem přišel před finále do boxu, on jako jediný chyběl. Tak jsem mu psal: „Co je? Jsou dvě hodiny a ony se rozehrávají.“ A on mi odpověděl, že jel asi hodinu z centra. Myslím, že přišel po třetím gamu, a když dorazil, mohl jsem se už soustředit jenom na zápas.
Další pusa do nebe. Krejčíková zdravila Novotnou: Vyhrála jsem stejnou trofej! |
Co jste od Báry za necelý rok spolupráce pochytil?
Naučila mě spoustu věcí. A nejen ona. Vidím, jak funguje profesionální tenis.
Jaký největší poznatek jste získal?
Že je potřeba mít nahitováno z tréninku, ale všechno záleží na mentálním nastavení. Do stavu 4:4 to na téhle úrovni umí skoro každý, což jsme viděli i ve finále u Paoliniové. Neskutečná hráčka, na grandslamech udělala dvě finále za měsíc a půl. Ale když ji Bára ve třetím setu brejkla, tak prostě nezahrála dobře, udělala pár chyb.
Byl pro vás motivací loňský triumf Markéty Vondroušové, který jste nyní napodobili?
Ne, to bylo něco tak nepředstavitelného a vzdáleného... Po prvním kole s Kuděrmětovovou jsem Báře říkal: „Už tohle je pro nás jako vítězství v turnaji, protože ten zápas měl úplně všechno. Co se ti poslední čtyři měsíce nepodařilo, tam najednou bylo.“ Zvládla těžké momenty, koncovky. Říkal jsem jí: „Všechno, co přijde teď, je jen bonus.“
Už za dva týdny začínají olympijské hry, po nich následují další velké turnaje. Jak Báře tato vzpruha podle vás pomůže?
Vůbec nevím. Sezona samozřejmě nekončí, vrcholů má ještě hodně, ale teď to neřešíme. Chceme si užít, co se stalo. A vstřebat to.
