Devětadvacet let po poslední bitvě se ti dva v New Yorku scházejí jako experti stanice Eurosport, aby při US Open sdíleli své znalosti s televizními diváky. Ve čtvrtek se ještě před začátkem své obvyklé směny ve studiu setkali se skupinou reportérů a poutavě vyprávěli o minulosti i současnosti.
Vaším kolegou se čerstvě stal Ivan Lendl. Jakým bude komentátorem?
Mats Wilander: Myslím, že na Eurosportu bude skvělý v jakékoliv roli, protože v naší éře o tenise přemýšlel nejvíc ze všech. Vyznával až vědecký přístup, správně se stravoval - ne jako jako my, že Borisi?
Boris Becker: Mluv za sebe, ano?
MW: Ivan byl průkopník a neskutečný puntičkář. Staral se o své vybavení. Posílal rakety FedExem do Tokia, kde mu je vyplétali.
BB: Byl prvním opravdovým tenisovým profesionálem. Pod každým kamenem hledal maličkost, jež z něj udělá lepšího hráče. Dbal na kondici, na všechny důležité maličkosti. Kariéru budoval stejně důsledně jako dnešní hvězdy. Když jsme viděli, co dělá, taky jsme trochu změnili náš životní styl. Ivan je pro náš tým skvělou posilou a myslím, že se od něj dozvíme pár věcí, které jsme ještě neslyšeli.
Ivan Lendl sleduje na US Open Alexandra Zvereva.
Představte si, že byste se ve své nejlepší formě přenesli do současnosti. Věříte, že byste obstáli v porovnání s Federerem, Nadalem či Djokovičem?
MW: Takové srovnání není dost dobře možné. Podívejte se na formuli 1. Jsou dnešní piloti lepší než kdysi Jackie Stewart? Těžko říct. Tolik věcí se změnilo. Já bych teď určitě nehrál stejným stylem jako kdysi, protože by to na špičku nestačilo. Musel bych zesílit. Ale co se týče myšlenkového nastavení, mohli bychom na grandslamové tituly útočit stejně jako tenkrát. Ty největší hvězdy bychom potrápili víc než jejich současní vyzývatelé.
Takže by palba mladého Beckera platila třeba i na takového Djokoviče?
MW: Na kurtech jsem nikdy neviděl vyspělejšího sedmnáctiletého kluka, než byl Boris. A nebál se ani čerta. Do Rogera, Rafy nebo Novaka by se pustil bez jakýchkoliv obav, zatímco současní hoši v utkáních s nimi leckdy působí trochu ustrašeně. Taky borci jako del Potro, Čilič a Berdych proti nim někdy postrádají špetku sebedůvěry.
BB: Podívejte, dělali jsme tenkrát, co jsme mohli. Oba jsme to dotáhli až na světovou jedničku, což mluví za vše. Souhlasím s Matsem, že se nedají porovnávat různé generace. Ale věřím, že by všichni bývalí špičkoví hráči našli cestu na vrchol i v pozdějších dobách.
Napadá vás někdy, jak byste čelili třeba Nadalovi, kdybyste na něj narazili v plné síle?
BB: Ano, při komentování o tom často přemýšlím. Jsem přesvědčený, že právě tahle naše schopnost - vidět zápas očima hráče - může být pro diváky zvlášť zajímavá.
Tomáš Berdych v 1. kole US Open.
Matsi, zmínil jste Tomáše Berdycha, který se letos na US Open patrně rozloučil s největšími turnaji. Jaký odkaz po něm v tenisové historii zůstane?
MW: Podle mě bychom si Tomáše měli pamatovat jako nejlepšího hráče, který nikdy nevyhrál grandslam. V jiné době by na titul určitě měl. Jenže stále narážel na Federera, Nadala, Djokoviče, Murrayho... Nepovedlo se mu aspoň na jednom turnaji prorazit jako Čiličovi, del Potrovi nebo Wawrinkovi. V tenisovém dějepise se mu asi nedostane uznání, jaké by si zasloužil, což mě mrzí. Prostě hrál ve špatné době.
BB: Já bych především řekl, že Tomášova kariéra byla skvělá. Chtěl bych mu k ní poblahopřát. Srovnání s Rogerem, Rafou a Novakem je nefér. Ti tři jsou naprosto výjimeční. Když Tomáš kdysi v Česku začínal, určitě by bral, kdyby mu někdo nabídl, že nastoupí ve finále Wimbledonu a stane se světovou čtyřkou.
A kdyby dospěl v jiné éře?
BB: Měl by větší šanci vyhrát grandslam. Nikdy nebylo tak těžké získat velký titul jako v posledních patnácti letech.
Djokovič se na US Open potýká se zraněním ramene. Jak často jste vy dva dohrávali turnaje se zdravotními problémy?
MW: Doba se změnila i v tomhle. Já jsem třeba při zápase nikdy nepožádal o ošetření. Uvažovali jsme jinak. Když jsi na kurtu, tak hraješ. Samozřejmě nás někdy něco bolelo. Ale museli jsme se s tím poprat sami. Nenapadlo nás volat o pomoc.
BB: Každý šampion jde za vítězstvím přes bolest. Někteří sportovci ji ukazují víc než ostatní. Zvyky se mění, ve spoustě tenisových zápasů se na dvorci objevují zdravotníci. Někdy odůvodněně, jindy nikoliv. Hráči někdy prostě jen využijí možnosti v pravidlech. Novaka znám dobře a vím, že při žádném tažení za grandslamovým titulem nebyl v neděli stoprocentně fit. Sedm zápasů během dvou týdnů dá tělu zabrat.
Lákalo by vás trénovat Nicka Kyrgiose?
BB: Mě ano! Byla by pecka koučovat nekoučovatelného hráče. Bral bych to jako výzvu, bavilo by mě hledat k němu cestu. Asi bych si pěkně nadrobil, ale kdybych se měl do něčeho pustit z lásky k tenisu, ujal bych se Nicka. Porazil Federera, Nadala i Djokoviče. Má úžasný talent, jen postrádá kázeň a vyrovnanost. Jako trenér bych se ho snažil naučit, že má smysl se snažit.
A snaží se?
MW: Teď ano! Dostává pokuty, protože je ponořený do zápasů. Bojuje. Kleje, hází raketami. Ne že by jeho výstupy zasloužily pochvalu. Ale prokazují, že ho štve, když prohrává. Že do zápasů jde s vášní. Nevím, jestli bych vzal své dítě na jeho zápas. Asi ne. Ale dělá tenis zábavnějším.
Co říkáte na pokuty, které za své vyvádění dostává?
MW: Mně se nelíbí, že ho třeba v Cincinnati rovnou nediskvalifikovali. Udělal snad pět přestupků! Johna McEnroea z kurtu vykázali několikrát: „Neumíš se chovat. Ven!“ A co se týče nabídky na jeho koučování. Ne, nechci!
Proč?
MW: Protože je spíš umělec než sportovec. Podobným povahám nerozumím. Kdybych ještě někdy měl někoho trénovat, vybral bych si dříče, který je ve své kariéře poctivý a nedělá průšvihy.
BB: Přijde mi, že se o Kyrgiosovi mluví až příliš. Měli bychom ho začít brát opravdu vážně teprve tehdy, až bude postupovat do semifinále a finále velkých turnajů. Do té doby je jen velmi hlučným a velmi emotivním tenistou s velkým talentem. Až skončí, nebudou lidé vzpomínat na to, kolik dostal pokut. Zeptají se ho: „Co jsi vyhrál?“ A na téhle odpovědi by mu mělo nejvíc záležet. Když porušuje pravidla, ať je trestaný. Za našich časů hráli borci, kteří se chovali ještě hůř než on. Ale podařilo si jim vyhrát grandslam. Nicka Kyrgiose budu brát vážně, až tohle dokáže i on.
Němec Alexander Zverev a Ivan Lendl se nedávno rozešli. Ujmete se ho vy, Borisi?
BB: Sašu vnímám skoro jako syna. Rád bych s ním pracoval, ale mám spoustu jiných povinností. Saša je ještě mladý. Kluci dnes dozrávají a dospívají později než my.
Mats Wilander
Proč nevydržel déle s Lendlem?
BB: Myslím, že některým věcem, které chtěl Ivan měnit a zavádět do jeho kariéry, neporozuměl a nepřijal je za své. Což byl jeden z důvodů jejich rozchodu. Každý má svou cestu, svůj čas. Teď Sašu vede jeho táta, což je v pořádku. Kdyby potřebovali někoho s odstupem, mohl bych se jim hodit coby člověk, který hrával a vyhrával velké turnaje.
Co říkáte na poslední nezdary vaší krajanky Angelique Kerberové?
BB: Mám o ni jako o tenistku starost. Dosáhla skvělých výsledků, je sportovní ikonou, ale znepokojilo mě její počínání ve Wimbledonu a na akcích po něm. Cestuje bez kouče. Co předvádí, nedává smysl. Nemůže ji to bavit, netěší to její sponzory. Ptám se: „Jak dlouho ještě chce hrát?“ Co nejdřív se musí zastavit a rozhodnout se, jak její kariéra má pokračovat.
Mats v minulosti prohlásil, že Karolína Plíšková posbírá čtyři nebo pět velkých pohárů. Stále věříte, že se to stane?
MW: Myslím, že má pořád dobrou šanci vyhrát grandslam. Hraje na vysoké úrovni. Potřebuje se stále dostávat do nadějných pozic - do čtvrtfinále, do semifinále. Musí být stále připravená. A nastane-li příhodná situace, musí ji využít. Dokázala porazit Serenu Williamsovou i Simonu Halepovou. Patří do Top 5. Ano, dál věřím, že to dokáže.
BB: Její hra je příliš dobrá na to, aby navždy zůstala bez grandslamové trofeje. Mluvili jsme o Tomášovi a ani ona by jistě nechtěla vejít do dějin jako nejlepší hráčka bez titulu. Má skvělou koučku, Conchita Martinezová ví, jak se vyhrává. V rozhodujících chvílích ale ona sama musí překonat všechny nástrahy a zvládnout nejtěžší mače - semifinále a finále.
Boris Becker sleduje souboj Novaka Djokoviče s Tomášem Berdychem.
Souhlasíte s pokusy zkrátit tenisová utkání?
BB: Ne. Pětisetové mače mají své neopakovatelné kouzlo. Já i Mats jsme jich podstoupili spoustu.
MW: V žáru bitvy jsem zapomínal na čas. Kdyby na kurtu nebyly hodiny, nevěděl bych, jestli zápas trvá čtyři nebo šest hodin.
BB: Tyhle zápasy odhalují, co ve vás skutečně vězí. Posílí vaši sebedůvěru, když v nich najdete cestu k vítězství. Ukazujete ostatním, že se jen tak nevzdáte. Můžete v nich rozvinout svou strategii. Postupně unavovat svého soka... Zkrácení zápasů neznamená zlepšení. Zkrácení je jen zkrácení. Tenis má svá pravidla a historii, kterou bychom si měli uchovat.
