„Je skvělé být zase zpátky. Minulý rok byl bláznivý, zažila jsem tady úžasné dva týdny,“ vzpomínala na nedělní tiskové konferenci.
Pronajala si stejný domek, pořád si drží usměvavý výraz a nepříliš vysoká očekávání. Přesto se pro ni změnila spousta věcí. Zatímco loni přijížděla v ústraní a až v průběhu turnaje vystřelila do středu pozornosti, letos se od příjezdu ocitla pod drobnohledem.
„Je to nová situace, ale všem se nám vrací, co se tu dělo minulý rok. Je tady můj obrovský plakát s talířem, tak jsme na něj zírali.“
I vzhledem k těmto častým připomínkám loňské pohádky jsou všichni zvědaví, jak se Vondroušová vypořádá s okolnostmi, kterým coby úřadující šampionka nejslavnějšího turnaje světa čelí.
Na zdejší centrkurt se v úterý vrátí po 353 dnech od momentu, kdy ve finále porazila Tunisanku Uns Džábirovou dvakrát 6:4. Coby obhájkyně si užije tradiční poctu, že na největším dvorci odstartuje program druhého dne, loňský mužský vítěz Carlos Alcaraz ho zahájí v pondělí.
„Nervózní ještě nejsem, ale myslím, že to přijde v pondělí, kdy turnaj začne. Na centru jsem trénovala v pátek a nemůžu se dočkat, až se na něj vrátím. Mám odtamtud krásné vzpomínky, zároveň vím, že přijde hodně stresu a tlaku.“
Obhajoba titulu i souboj s Djokovičem. Jaké jsou české šance na Wimbledonu? |
Los jí na úvod přisoudil Španělku Jéssiku Bouzasovou, která ve světovém žebříčku zaujímá 83. místo. „Bude dost záležet na servisu a returnu, první údery jsou na trávě hodně důležité,“ nastiňuje Češka.
Zároveň tuší, že starosti bude mít hlavně sama se sebou. Ustojí nával emocí, které ji při návratu na místo, kde před rokem šokovala celý tenisový svět, přepadnou?
„Myslím, že na stres a tlak se prostě musíte připravit. Když jste šestí na světě, tak se tomu ani nevyhnete,“ poznává. „Lidé vás víc sledují, čekají, že budete v semifinále nebo ve finále na každém turnaji.“ Vyprávěla rovněž o tom, jak se za uplynulých dvanáct měsíců učila s obřím zájmem pracovat.
„Neřekla bych, že jsem se hodně změnila,“ přemítá. „Spíš lidi kolem se na vás dívají jinak. Já o sobě nepřemýšlím jako o wimbledonské šampionce. Přemýšlím o sobě jako o Markétě.“
Nastěhovala se sice do stejného příbytku jako loni, nicméně žádné pověrčivosti, že by se snažila kopírovat rituály, které fungovaly, nepropadá.
„Nechci být takový blázen, co dělá všechno stejně. Snažím se to držet v nějakých mezích.“
Do Anglie přicestovala s maminkou a sestrou, v pátek s nimi a dalšími členy týmu na večeři ve městě oslavila své 25. narozeniny.
U BARU: Vondroušové přináší obhajoba tlak i výsadu. A co Muchová a Djokovič?![]() |
A coby úřadující vítězka nezažívá jen příliv nervydrásajících faktorů, smí využívat i jisté výhody.
„Zařizování tréninků je trošku lepší, mohla jsem jít hrát i na centr. Dostala jsem víc akreditací, takže tady můžu mít víc lidí. A taky jsem v jiné šatně, kde je jenom prvních šestnáct nasazených,“ vypočítává.
Při opětovném seznamování s nejznámějšími travnatými dvorci zjistila pozitivní zprávu: zranění nohy, které si přivodila před jedenácti dny v Berlíně po ošklivém podklouznutí, vyléčila včas.
„Docela mě to vyděsilo, ale jsem v pořádku,“ ujistila. „Šla jsem na rezonanci, bolela mě spíš kyčel než tříslo nebo koleno, měla jsem nějaký otok. Pár dní jsem nehrála, ale pak se to začalo zlepšovat.“
Do Londýna dorazila ve středu, tréninky absolvovala bez větších omezení a s dobrými pocity.
„Mám furt tejp, který mi nohu drží a pomáhá mi, ale bála jsem se, že podklouznu. Naštěstí za poslední dva tři dny potíže zmizely.“
A tak může veškeré snažení upínat na obhajobu. „Samozřejmě bude těžké zopakovat, co se stalo minulý rok. I když jsem loni vyhrála, všechny zápasy byly hrozně těžké. A teď to bude stejné. Na trávě se mažou rozdíly, musím se s tím poprat v hlavě a uvidíme. Těším se.“
S podobným nastavením mířila i do Wimbledonu 2023...





















