Štíhlé děvče v mikině a s kšiltovkou naraženou hluboko do čela zezadu přiběhlo k tenistce Barboře Strýcové, která mezi houfy diváků kráčela do šatny po svém posledním singlovém utkání v kariéře. Rozverně ji objalo a pak ji doprovodilo do zákulisí kolosálního betonového kotle zvaného Ashe Stadium.
To Markéta Vondroušová, vdaná paní, čerstvá wimbledonská šampionka a dolarová milionářka, po téměř dvou hodinách fandění u jasně ozářeného dvorce číslo 15 potěšila svou deblovou parťačku pro US Open v dojemné chvíli.
Čtyřiadvacetiletá mladá dáma v posledních měsících překvapuje kdekoho. Jistě, zejména na kurtech. Ale taky na tiskových konferencích, při nichž odkrývá poutavé kapitoly svého příběhu.
Děsivý pád, podlomený kotník. Vondroušová vyvázla s odřeným loktem |
Při úterním rozhovoru s českými reportéry po svém úvodním vítězství na Flushing Meadows se svěřila s bolestnou i povzbudivou zkušeností, která ji zásadně ovlivnila.
Mluvila však též o jiných zajímavých tématech.
Jak jste snášela šrumec, který se okolo vás rozpoutal po senzačním londýnském triumfu?
První týden v Praze byl docela hukot, ale snažila jsem se přijímat pozvánky jen na ty nejnutnější akce. Dost jsem jich odmítla, abych měla čas na trénink a moc se nerozptylovala. Nejsem typ, který by se chtěl pořád někde předvádět. Je fakt, že jsem zažila moc hezké přivítání v (rodném) Sokolově. Na náměstí za mnou dorazila spousta lidí, viděla jsem příbuzné. Vlastně jsem překvapená, že po Wimblasu všechno proběhlo vcelku hladce.
Často hovoříte o bublině, do níž se při turnajích schováváte. Pomáhá vám při soustředění před zápasy hudba?
Jo, už v Londýně jsem nosila sluchátka dost často. Vytahovala jsem si je z uší až při nástupu na kurt. Toho se držím i teď. Pro mě je lepší, když kolem sebe mám míň lidí. Na americkou šňůru se mnou letěla ségra Julča s Herňou (koučem Janem Hernychem), na US Open zůstal už jenom Herňa. Na wimbledonské finále přijelo hodně mých blízkých, ale třeba tátu jsem viděla až po zápase. Nechtěla jsem kolem sebe mít příliš velký rozruch.
Dráždí vás, když vám někdo poroučí či vás nutí. V nové roli se ocitáte pod dosud nepoznaným tlakem. Jak ho zvládáte?
Minulý rok mému dědovi zjistili rakovinu, což pro mě byl zásadní moment. Uvědomila jsem si, že tenis není všechno, a odsunula ho úplně na vedlejší kolej. Opravdu jsem si dokázala říct, že jde jen o sport, o nějaké zápasy. Dědův osud mi pomohl, abych si uvědomila, co je skutečně důležité. I díky němu asi hraju líp.
Udělala jste mu radost?
Bylo krásné, že se mnou mohl zažít wimbledonské vítězství. Byl z něj úplně nadšený. Je pro mě ohromně motivující, když vidím, jak je pozitivní a jak s nemocí bojuje.
Strýcová se rozloučila se singlovou kariérou, čtyři Češky pokračují dál |
Stanislav Janků, otec vašeho otce, vás v dětství hodně podporoval, že?
Ano, jezdil se mnou do Prahy na Štvanici, na různé turnaje. Odmala mě vedl ke sportu. Byl pro mě hodně zásadní.
Fandí vám?
Jsme spolu hodně v kontaktu. Sleduje mě až extrémně a úplně neskutečně prožívá moje zápasy. Ačkoliv má závažné potíže, nic si z nich nedělá a udržuje si dobrou náladu. Ukazuje mi, jak je důležité si život užívat a ne se trápit.
V návaznosti na wimbledonský úspěch jste podepsala reklamní kontrakty s firmami Red Bull a J.Lindeberg. Chtěla jste mít co nejdřív jasno?
Přesně tak. Snažila jsem se, aby se tyhle záležitosti vyřešily, abych se jimi nemusela zabývat před grandslamem. Úplně to neklaplo, protože oni chtěli, abych v novém oblečení nastoupila už na US Open. Protože jsem už hrála turnaje v Severní Americe, museli jsme si věci posílat na dálku. Ale všechno se stihlo, v New Yorku jsem absolvovala super focení. Takže fajn.
Jak se v novém ohozu cítíte?
Super! Hlavně jsem ráda, že jsem v něm první zápas vyhrála. Přece jenom je to velká změna po letech, co jsem oblékala Nike.
Čím vás švédská značka zaujala?
Její zástupci komunikovali hlavně s mou agenturou Octagon, která mi nabídky tlumočila. Ve hře bylo i Nike, ale s ním nešel dohromady Red Bull, na kterém mi záleželo. Lidé z J.Lindeberg měli velký zájem, jejich chování se mi zamlouvalo, všechno do sebe zapadlo. Věci jsou pěkné, mezi tenisty je nosí málokdo, což se mi líbí.
US Open 2023příloha iDNES.cz |
Co pořadatelé US Open? Zacházejí s vámi jako se šampionkou? Rozmazlují vás?
Změna přístupu je nejvíc znát na rozpisu tréninků. Můžu říct své představy. Jako nenasazenou mě posílali dozadu do parku, na zápasové kurty mě skoro nepustili. Letos jsem trénovala na centrkurtu i na Armstrongovi, což bylo bezva.
Na Armstrong Stadium jste se sešla s Uns Džábirovou. Jaké bylo setkání se soupeřkou z londýnského finále?
Super! Nevím tedy, jestli je ráda, když mě vidí. (směje se) Ale ne, ona je vážně skvělá. V tenise se podobná povaha nevidí. I její tým je fajn. Jsme opravdu kamarádky. Když se potkáme v šatně, začneme se bavit. I tréninky s ní jsou super.
Jak jste kouče přinutila, aby v New Yorku splnil sázku a nechal se tetovat?
Trošku se cukal, ale já povídám: „Hele, teďka musíš. Ví o tom celej svět!“ Nic jiného mu nezbývalo. Šli jsme spolu do salonu před začátkem turnaje a máme to z krku.
