„Můj cíl? Chtěla bych konečně dohrát celou sezonu zdravá. To se mi ještě nepovedlo,“ řekla 21letá Češka. „Minulý rok mě docela nic nebolelo, ale sezona byla celá špatná. Když se teď všechno zase rozjelo, chtěla bych stihnout co nejvíc zápasů. A samozřejmě vyhrávat! Uvidíme, jak to půjde.“
U Vondroušové to není samoúčelná slovní hříčka: přijde vám červen 2019 nedávno, nebo dávno?
Při první možnosti to zvýrazňuje její mimořádný počin, když prošla ještě jako teenagerka senzačně do finále Roland Garros. Udivovala mistrovským zkracováním hry a chytrostí, v leckdy strojovém světě tenisových profesionálek zapůsobila jako svěží originál.
Už to bylo nemastné, neslané. Vondroušová mění kouče, povede ji Salaba |
Jenže sport je i krutý: co se stalo před rokem a půl, je skutečně tak trochu dávno. Nic podobného od té doby nezopakovala. Trápila ji zranění - a loni, tak jako celému světu, jí v dalším snažení zamezila koronavirová pandemie.
„Jo, docela už to je únavné,“ hodnotí období nucených pauz a nejistoty. Změnu provedla také ve svém týmu, kouče Jana Hernycha nahradil Libor Salaba. „Dělali jsme víc kondice, víc jsme běhali, dost jsem hrála, cítila jsem se dobře,“ chválí.
Což neznamená, že by potíže končily. Doba je pořád zvláštní.
„V Česku jsme šli na PCR testy a vyšly nám pozitivně, přitom nám vůbec nic nebylo a já covid už prodělala (vynechala kvůli němu turnaj v Ostravě). Další dva testy byly negativní, ale stejně se nám kvůli tomu zpozdil přílet sem do Emirátů,“ štve Vondroušovou.
Při středeční kalendářní premiéře v Abú Zabí ji v úvodním duelu vyřadila Tchajwanka Ši Su-wej: „Hraje tak prapodivně, ale já jsem se necítila úplně nejhůř. Měli jsme možnost si aspoň zahrát pár zápasů v extralize a pro každého je to stejné, spousta holek se tady rozehrává. V Austrálii to snad bude lepší.“
 |
V Melbourne prošla zatím maximálně do 2. kola, na slunce zalitém grandslamu má bilanci 2-3. Co se přihodí letos, to je momentálně spíš úkol pro astrology. Proměnných je víc než kdy jindy: dlouhá zápasová pauza, nucená karanténa...
„To mi přijde strašný. Máme pět hodin, ve kterých budeme moci jít ven, nejspíš se bude málo trénovat, bude to divné. Ale asi to musí být,“ řekla. A do toho si sbalit na dva měsíce... „Měla jsem dohromady asi 50 kilo,“ usmála se nad stavem svých zavazadel. „Takhle dlouho jsem nikdy pryč nebyla. Vypadá to, že se vše ještě prodlouží, konečně máme kalendář do června a cestou zpátky by měly být turnaje v Dauhá a v Dubaji. Jsem ráda!“
A ještě radši bude, pokud by se odřeniny z Abú Zabí staly jedinými šrámy nové sezony.
