Na drahém kameni jsou ale bohužel praskliny. A vše bylo znát i na startu nového tenisového ročníku.
Pod spokojeným dohledem bývalé hlavy státu Václava Klause, prezidenta 1. ČLTK, pomohla pražskému klubu získat titul po 28 letech. V semifinále si Vondroušová poradila s nedávnou fedcupovou hrdinkou Kateřinou Siniakovou, ve finále s Prostějovem předčila Kristýnu Plíškovou. Neztratila ani set a zase to od ní byl velmi koukatelný tenis.
Jenže taky mezi dvěma koly musela na vyšetření. Zpropadená třísla! „V přípravě to nebolelo, vůbec jsem o tom nevěděla. Ale když se dostanu do zápasů a kloužu, nápor je velký,“ štve ji. „Musí se to vyřešit. Musím se dát dohromady do Austrálie.“
Křehčí zdraví vypadá jako jediná pořádná překážka na cestě za ještě větší slávou. Potíže přicházejí především v ostrých duelech. „Ona je totiž vyloženě zápasový typ,“ říká Jan Hernych.
Bývalý 59. hráč světa posílil trenérský štáb velké naděje s jasným cílem: její hlavní kouč, slavný Jiří Hřebec, už má dost štrádování po světě. Hernych nikoli.
„Těším se, že někam vyjedu, uvidím zápasy na nejvyšší úrovni,“ líčí 39letý chlapík. „Jo, chybělo mi to. Ne že bych se doma nudil, ale je to zase něco jiného. Když je možnost spojit práci s cestováním... Jen nedokážu posoudit, kolik jako kouč budu mít času na věci mimo. Myslím, že moc ne,“ usměje se. S Vondroušovou mají smělé plány. S českou hvězdičkou vyjel v září do čínského Wu-chanu, pak ale sezonu nuceně ukončila. Ano, kvůli tříslu.
Vondroušová odpočívala různě a pestře: v horkém pouštním klimatu Spojených arabských emirátů, v tropických kulisách Thajska. „Nejdřív jsem byla týden s kamarádkou v Dubaji - což byla dovolená neplánovaná, protože jsem ukončila sezonu, takže jsme neměla co dělat. Pak jsme byli s rodinou,“ líčí. „Bylo to super, už tam jsem trochu cvičila kvůli noze, aby mě nebolela. Až doteď to bylo dobré.“
Už na Boží hod přitom má zamířit na druhý konec světa. Proto jí předvánoční čas místo oslav extraligového titulu naplňují vyšetření.
„Příprava byla dobrá, měla dost času. Až už to skoro potřebovalo nějaké zápasy,“ chválí si Hernych její píli. „Myslím, že připravená je. Jde o to, jestli zdraví vydrží.“
To chtěl štáb Vondroušové otestovat právě zátěží v utkáních. Prozkoumat, jak tříslo (ne)drží ve chvílích, kdy tenistka dře: „Protože v zápasech jdu vždycky do maxima.“
Její příští destinace jsou vzdáleny tak, jak jen to jde. Prvním v plánu je turnaj v novozélandském Aucklandu, pak Australian Open. „Je tam krásně, ale cesta moc krásná není. Dostat se tam je masakr,“ nevyhlíží Vondroušová dlouhý let. Přesuny k tenisu patří, ona chce hlavně létat metaforicky – stoupat hodnocením WTA. Vždyť už byla i na 50. místě, nyní jí patří 68. příčka. Konečná to rozhodně být nemá.
„U ní jde o kombinaci talentu a tréninku,“ soudí Hernych. „Věřím jí, má velký potenciál. S takovou hráčkou je radost pracovat. Pokud bude konstantně v pohodě a bude moct hrát celý rok zápasy, bude se určitě v žebříčku posouvat.“
Hernych přiznává, že se na ženský tenis postupně přeorientovává. Pozoruje, že na rozdíl od mužů není tak bolestivé ztratit podání. Registruje, kolik hráček nyní tvoří širší špičku. „Je tam spousta kvalitních tenistek. Ale já se soustředím na Markétu,“ pronese. Jak by ne, vždyť umí porážet i ty nejlepší. Ale podmínku znáte: Vondroušová si jako vánoční dar těžko může přát cokoli jiného než pevné zdraví.
