Podnik, který v tenisovém světě platí za nejprestižnější, pro ni extra speciální význam nemá. Dvacetiletá Češka nepatří mezi ty, kteří v dětství snili, že ho jednou vyhrají.
„Neřadím ho výš než ostatní grandslamy,“ srovnává. „Je čest se sem dostat, to je jasné, ale stejně těžké je kvalifikovat se na ty zbylé tři. Kdo má tenhle turnaj spojený s tradicí a líbí se mu, že je tu všechno old school, tak to asi bere jako větší poctu.“
To ale neznamená, že ji aktuální povedená jízda netěší.
Nosková zdolala Rusku Rachimovovou a je poprvé v osmifinále Wimbledonu |
Ve třech utkáních ztratila jediný set, v pátek si po boji poradila s houževnatou Ruskou Kamillou Rachimovovou 7:6 a 7:5. Proti 80. hráčce světa se nadřela hlavně v tiebreaku úvodního dějství, v němž vedla už 6:0, ale nakonec slavila až 8:6.
Co se ve zkrácené hře stalo?
Jí se povedly dva míče, do kterých šla, a tuším, že dala i tři esa. Když někdo nemá co ztratit a takhle se mu to sejde, tak je to složité. Ale od stavu 6:6 jsem začala zase od znova.
Ulevilo se vám hodně, když jste set konečně uzavřela?
Ano. Už za stavu 6:0 jsem se mohla vidět, že budu za chvíli na lavičce, ale ona mě do poslední chvíle nenechala vydechnout.
Nedostávaly se vám nevyužité setboly do hlavy?
Ani ne. Hlavně kvůli tomu, že jsem neudělala skoro žádné chyby. Nebylo to tak, že bych míče prohrála, spíš ona si je vyhrála. Věděla jsem, že s tím nemůžu nic dělat.
Celé utkání nabídlo hodně zvratů, jak jste spokojená s jeho úrovní?
Soupeřka nebyla nadprůměrná. Spíš jsme se snažily vyrovnat se s podmínkami, protože kurt nebyl nejpříjemnější a foukalo. A její hra mi úplně neseděla. Měla takové všelijaké údery, nedala mi rychlost. Neměla jsem takové tempo, jako třeba v prvním kole.
Soupeřka se místy hlasitě povzbuzovala, jednou jste ji za to odměnila drsným pohledem. Vadilo vám to?
Dívala jsem se na ni, protože slavila vyrovnání na 2:2, jako kdyby vyhrála celý zápas. Někdy je to spíš na zasmání, ale protože to sama nedělám, tak mi to není úplně nejpříjemnější.
Na trávě máte letos velmi dobré skóre 8:2. Jak se na ní cítíte?
Hraju na ní třetím rokem, takže mnohem příjemněji než na začátku. Teď už mi přijde, jako bych hrála na betonu, a můžu se soustředit jen na svou hru. Ale začala jsem ji mít ráda až tak před dvěma týdny. Loni jsem na ní hrála jen tři turnaje a rok předtím jsem z ní byla trochu v šoku.
Začni hrát, jinak letíš domů, nakázala si Nosková. Uvařila steaky, v domě i trpěla |
Co vám na trávě přijde nejtěžší?
Pohyb. Když si připadám, že při každém úderu spadnu, není to příjemné. Ale teď už nohy zapojuju mnohem víc.
Na zelených kurtech se kvůli nevyzpytatelným odskokům hodně tenistů vzteká. Vy povětšinou zachováváte poker face, ale vevnitř bubláte?
Bublám, samozřejmě, že ano. Třeba dneska jsem v prvním gamu dala tři rámy, třikrát mi to odskočilo do háje a není úplně lehké se s tím vyrovnat. Ale můžete si říkat, že je to pro obě stejné.
Po fyzické stránce jste na tom dobře? Ve druhém setu jste si protahovala nohu.
Podjela jsem a od té doby pořád cítím hamstring. Už mám za sebou pár zápasů, což je znát, ale myslím, že v neděli budu zase připravená.
Linda Nosková ve třetím kole Wimbledonu
O postup do čtvrtfinále si zahrajete proti světové dvanáctce Amandě Anisimové. Těžká soupeřka?
Určitě. Hraje rychle, pomáhá si servisem. Letos jsem ji viděla hlavně v Dauhá, kde hrála super (vyhrála turnaj kategorie WTA 1000).
Když se chystáte na příští protivnici, koukáte spíše na ni, nebo na vlastní výkony?
Soustředím se hlavně na sebe, protože většinou, když prohraju, tak proto, že jsem udělala něco špatně. Třeba že jsem se nesoustředila na správné věci. Moc se mi nestává, že hraju opravdu dobře, a stejně prohraju.
Letošní Wimbledon nabízí mnoho překvapení, z první světové desítky postoupilo do třetího kola jen pět hráček. Vnímáte to?
Moc ne, první kola grandslamů jsou vždycky složitá. Člověk neví, s čím do turnaje jde, a když k tomu ještě nedej bože obhajuje nějaký výsledek, všechno se to může dost rychle zhroutit.
