Zamrzela vás ztráta první sady?
Asi bych byl radši, kdybych vyhrál ve třech setech, ale byl to pro mě první zápas ve Wimbledonu po dvou letech, a i když jsem tady trénoval, tak zápasové kurty jsou úplně jiné. A soupeř navíc na trávě odehrál jen pár zápasů, takže jsem neměl šanci si ho načíst a připravit se na něj.
Takže vás 79. tenista světa překvapil?
Určitě byl takticky dobře nachystaný, hrál hodně čopy a nedával mi vysoké míče, ze kterých bych mohl tlačit. V prvním setu jsem si zvykal na podmínky i jeho hru a potom už jsem si našel, co jsem potřeboval. Využíval jsem jeho slabého druhého servisu a hlavně jsem zlepšil ten svůj. A on pak už neměl moc šancí mi zatápět.
Ve Wimbledonu uspěli čtyři Češi. Lehečka otáčel, Vondroušová ustála výpadek |
Před rokem jste ve Wimbledonu kvůli zranění chyběl, těšil jste se sem o to víc?
Ano, cítil jsem extra motivaci. Že jsem loni musel vynechat celou travnatou sezonu, pro mě nebylo snadné. Byl jsem velmi smutný, že jsem neměl možnost bojovat na trávě, protože hrát na ní je vždy speciální. Zároveň jsem kvůli tomu nevěděl, co mám od sebe letos očekávat.
Proč?
Uplynuly už dva roky od doby, kdy jsem na trávě hrál naposledy. Ale soustředil jsem se na to, co jsem dělal dobře už tehdy, kdy jsem tu postoupil do osmifinále a připravoval jsem se také po fyzické stránce. Na trávě jsem začal ve Stuttgartu, kde jsem vyhrál dva zápasy, což pro mě bylo důležité, a potom to šlo správným směrem.
Jiří Lehečka bojuje v prvním kole Wimbledonu nejen se soupeřem, ale i s horkem.
V Queen’s Clubu jste následně postoupil až do finále, kde jste s Carlosem Alcarazem prohrál až po boji. Cítíte se tedy ve Wimbledonu jako horké zboží, o kterém se hodně mluví?
Nevnímám to a ani se o to nesnažím. Jdu stejnou cestou jako v Queen’su, tedy zápas od zápasu. Už jsme tady měli pár sebevědomých prohlášení od jiných kluků, já se spíš snažím být nohama na zemi. Ale zároveň vím, že na trávě umím a že mi tenhle povrch sedí. Teď je hlavní, že jsem zvládnul první kolo, neupínám se k tomu, jak daleko bych tu mohl dojít.
Není pro vás nezvyk, že jste už třetím týdnem na jednom místě – stále v Londýně?
Potom, co jsem dohrál v Queen’su, jsem na den a půl odletěl zpátky do Česka, kde jsem mohl resetovat hlavu a změnit prostředí. Potřeboval jsem to, protože na první travnatý turnaj do Stuttgartu jsem přijel hodně brzo, abych si zvyknul. A tím, že jsem tam hrál až do konce, stejně jako v Queen’su, tak jsem potom chtěl zpátky za rodinou a zabalit si nové věci.
Wimbledon 2025: program, výsledky, historie, kde sledovat |
Je pro vás mentální oddych důležitý?
Rozhodně, protože zpátky na turnaj se musíte těšit. Návrat domů dával smysl mně i trenérům, protože po Queen’su jsem měl stejně dva tři dny odpočinku. A bylo to dobré rozhodnutí.
Také proto jste v týdnu před Wimbledonem už nechtěl hrát žádný turnaj? Třeba na Roland Garros jste dorazil rovnou z Hamburku.
Wimbledon, Austalian Open a US Open jsou akce, na které se potřebuju dobře připravit přímo v místě konání. Tady je tráva hodně jiná a se svým tenisem si nedovedu představit, že bych přijel odněkud z Mallorky, dal si jeden ťukec a potom šel hrát zápas. V Paříži jsem necítil potřebu se celý týden připravovat, protože na antuce je styl hry podobný všude.
