Tak někdy vypadají podvody na tenisovém okraji, tedy turnajích nejnižšího světového, ale stále ještě profesionálního okruhu ITF Future. Kvůli manipulaci s výsledky dostal rozhodčí Kirill Parfenov z Kazachstánu doživotní distanc. Jeho chorvatský kolega z umpiru Denis Pitner schytal stopku na rok. Oba podlehli svodům sázkařských švindlů.
Jak výnosné schéma funguje? Snadno. Potřebujete kamaráda a telefon. A co nejméně sledovaný zápas, který nesnímají kamery. Rozhodčí, který povinně zaznamenává na tabletu změny skóre, nejprve pošle výsledek komplici a až těsně před koncem povolené minutové prodlevy ho pustí do světa. Tedy v době, kdy všechny sázky už doputovaly na vítěznou stranu.
„Vůbec jsem netušil, že se něco takového děje. Nemile mě to překvapilo,“ říká Adam Pavlásek, který loni a předloni odehrál dohromady 15 turnajů kategorie Future. Ač se o nekalostech nehovoří poprvé, 21letý tenista podezřelé duely nezaznamenal: „Jestli někdo prodává zápasy nebo na ně sází, s tím nic neudělám. Soustředím se na sebe.“
Přesto lze na malých turnajích podvádět různými způsoby. Některé vedlejší kurty v hale často ani nemají tribunu, proto nikdo nezjistí, že se soupeři předem domluvili na přivýdělku. Dohoda zní: první set 7:5. Druhý set 3:6. A třetí už férově naplno.
Sázet a zachránit kariéru
Britský deník Guardian zjistil, že Mezinárodní tenisová federace (ITF) zmiňované rozhodčí potrestala už minulý rok, jenom o tom nemluvila. Další podezřelá čtveřice teprve čeká na rozhodnutí. ITF nechce vířit vodu. V době, kdy do médií pronikají třaskavé zprávy o korupci, se snaží udržet pozitivní image. Zároveň některými opatřeními mohla boj proti podvodům nechtěně oslabit.
Sázkařské aféry v teniseSnad nejznámější skandál, který se týkal ovlivněných zápasů,se odehrál v roce 2007. Hlavním podezřelým byl tehdy Nikolaj Davyděnko z Ruska, ale pro nedostatek důkazů byl očištěn. V roce 2011 pak Rakušan Daniel Köllerer dostal kvůli nekalým sázkám doživotní zákaz činnosti. Vyšetřování Jednotky pro bezúhonnost tenisu (TIU) v minulosti skončilo sankcemi pro 18 tenistů a šest z nich dostalo doživotní zákaz. Na program proti korupci ATP dosud vydala 14 milionů dolarů (přes 347 milionů korun). Během letošního Australian Open přinesla BBC informaci, že podle tajných dokumentů šestnáct tenistů, kteří patřili v posledním desetiletí do první padesátky žebříčku ATP, falšovali zápasy. Jsou mezi nimi i vítězové grandslamových turnajů. Konkrétní jména však nezazněla. |
Protiúplatkářský projekt Sportradar za 70 milionů dolarů poskytuje on-line data ze všech zápasů ITF, jenže tím pádem sázkové kanceláře mohou vypisovat kurzy i na nejzapadlejší podniky.
Brit Ian Dorward, který pracoval jako vedoucí bookmakerů, tvrdí, že nejvíc se nešidí v sázení na konečný výsledek. „Jsem přesvědčený, že se v určitých zápasech sázelo na prolomení podání a přesné výsledky v úvodních dvou setech.“ Favorit utkání si může dovolit prohrát čtyři gamy, pak zápas otočit a po něm ještě vybrat bonus.
Přitom pokaždé nemusí chtít jen zbohatnout. Prémie z utkání kategorie Future a o jednu úroveň vyššího Challengeru často nestačí ani na zaplacení ubytování a stravy. Proto hráči někdy ze zoufalosti hledají i jiné příjmy.
Jan Mertl, který je na žebříčku ATP na 236. pozici, v rozhovoru popsal finanční zajištění příměrem: „Zatímco stopadesátý fotbalista světa je multimilionář, stopadesátý tenista světa se sotva uživí.“
Co hráči vydělají, to hned utratí, tvrdí český tenista. A když se jim nevede, musí skončit. Španěl Marc Giner loni vyprávěl, jak v Maroku vyplétal ostatním hráčům rakety, protože neměl peníze na hotel. „Já se sázením samozřejmě nesouhlasím,“ zdůrazňuje Mertl. „Na druhou stranu někdy má hráč tenis rád a chce pokračovat, ale nemá na to finance.“
A když nechce vyplétat, může skončit jako tenisový švindlíř.
