Jsou to trestanci, kteří byli v uplynulých dvanácti měsících odsouzeni za podvody s průběžným skóre či výsledky zápasů za účelem obohacení se při sázení.
Jsou to muži, z nichž nejlepší (ten poslední na seznamu) vystoupil v žebříčku ATP na 164. místo, čili žádné hvězdy. Jsou to hráči, které by dost možná nechytili, kdyby BBC před rokem nerozpoutala gigantickou aféru.
Zdálo se, že důvěryhodnost sportu pro dámy a gentlemany je v troskách. Novak Djokovič přiznal, že kdysi jednomu z členů jeho týmu někdo nabídl 200 tisíc dolarů za domluvený zásah do utkání. Psalo se a mluvilo o podezření z podvodů, které měli spáchat grandslamoví vítězové a příslušníci světové špičky. Fixlovalo se prý dokonce i v posvátném Wimbledonu!
Už tehdy Alix Ramsayová, má milá britská sousedka z tiskového střediska v Melbourne, označila celý humbuk za bouři v šálku čaje. Ve velmi starém šálku čaje.
BBC totiž hlavně oprášila zprávy z minulé dekády. Beze jmen a důkazů. Byl zklamán, kdo čekal, že se dozví konkrétní podrobnosti jako v odhalení fotbalové korupce a dopingových čachrů v atletice.
Pakliže ho tedy neuspokojilo potrestání Thajce Nalanphuma, Bulhara Tarpova či Jihoafričana Chettyho. „Je neomluvitelné, když někdo jen tak očerní tenis. Čekal jsem víc než jen nařčení,“ řekl Roger Federer minulý týden na Australian Open.
Každému rozumnému člověku v branži bylo už v lednu 2016 jasné, že borci jako on v černých kšeftech nejedou. Že v nich jedou mnohem chudší chlapíci na nižších úrovních. Širší veřejnost byla BBC a dalšími médii částečně uvedena v omyl.
Celé to trojčení ovšem přineslo i pozitiva. A nemyslím pouze usvědčení Mexičana Garzy s Francouzem Lestienem a Polákem Gadomskim. Tenisoví šéfové si přiznali, že dřív pochybné případy nevyšetřovali, ba je dokonce zametali pod koberec. Pochopili, že bezúhonnost jejich byznysu je v ohrožení.
A začali konat. Založili nezávislý orgán, který dohlíží na vyšetřování sázkařských prohřešků. Do boje s nimi sypou víc peněz – z loňských 2,4 milionu dolarů letos stoupne částka pro hlídače pořádku na 3,23 milionu. Spolupracují s policií. Zpravují novináře i fanoušky o výsledcích pátrací činnosti. Kromě hráčů zakazují činnost rovněž zkorumpovaným rozhodčím (třeba po dvou z Turecka a Uzbekistánu).
Začátkem ledna byl v Austrálii obviněn osmnáctiletý Olivier Anderson, loňský juniorský šampion na melbournském grandslamu. Na říjnovém podniku nižší kategorie Challenger v Traralgonu úmyslně pustil první set v utkání s krajanem Harrisonem Lombem. Načež vyhrál 4:6, 6:0, 6:2.
Přívětivá Alix od vedlejšího stolku neodvolala hlášku o BBC, bouři a starém šálku čaje. Zároveň však - stejně jako její krajan sir Andy Murray - upozorňuje, že švindly na kurtech a v jejich okolí dál bují. Zvlášť na zastrčených akcích okruhů Challenger a Futures, jichž se často účastní nešťastníci marně se snažící vyškrábat se do špičky.
Výprava na turnaj je pro ně nezřídka ztrátová. Odměny jsou mizivé a pokušení přivydělat si podfukem neodolatelné. Sázkařské machinace se jen tak nepodaří vymýtit. Aby však bylo méně Jakupoviců, Carpenů a Puttergillů, mohla by část kolosálních zisků z grandslamů přetéct do nejnižších pater. Djokovič a Federer by nouzí netrpěli a „tam dole“ by se nemuselo tolik šmelit.
