„Můj telefon asi vybuchne. Vůbec nevím, kolik zpráv jsem dostala. Je to úžasné. Je to úžasné pro Německo, pro německý tenis. Je to úžasné.“
Kerberová dostala gratulace nejen od mamky a taťky, ale i od svého dětského vzoru Steffi Grafové, které zachránila rekord v počtu grandslamových titulů, legendárního Patricka McEnroea a taky fotbalisty Bastiana Schweinsteigera
Jen se podívejte na tu smršť reakcí.
Petra Kvitová: „Mám z tebe takovou radost. Užij si to. Zasloužíš si to!“
Kristina Mladenovicová: „Gratulace. Parádní způsob, jak vyhrát první grandslam!“
Kim Clijstersová: „Skvělý zápas! Velká bitva a emoce na obou stranách.“
Tommy Haas: „Kerberová, šampionka Australian Open. Zvykněte si, jak to zní.“
Tenisový svět zaujal nejen finálový triumf, s níž nikdo nepočítal, ale také hrbolatá cesta, po níž blonďatá Němka vystoupala až k vrcholu. Devatenáctého ledna se prvním kole turnaje třásla nervozitou, když v tiebreaku odvracela mečbol kvalifikantky Doiové z Japonska.
„Byla jsem jednou nohu v letadle na cestě do Německa,“ smála se při té vzpomínce. O jedenáct dní později se třásla, když jí do rukou předávali trofej pro vítězku Australian Open a ona měla před plnou halou říct, co zrovna cítí.
“Měla jsem opravdu bláznivé dva týdny,“ povídala se slzami v očích. „Splnil se mi sen. Celý život jsem tvrdě dřela a teď můžu říct: Jsem vítězka grandslamu.“
A zase dodala: „Je to hrozně bláznivé.“
Přitom zápas tolik bláznivý nebyl. Vzrušující, to ano. Ale bláznivý? Němka se od prvního míčku zarputile rvala, doběhla každý balon a sledovala, jak se šestinásobná šampionka Williamsová vybíjí z dvorce sama. Byla zkrátka lepší.
Serena se na tiskové konferenci trošku zlobila: „To je zvláštní, že vždycky, když vstoupím do této místnosti, každý ode mě očekává, že vyhraju každý zápas v životě. I když bych si přála být takový robot, tak nejsem. A snažím se.“
Jako by každý čekal, že když soupeřku na druhé straně neumačká ve vlastním potu, musí v tom být něco bláznivého. „Snažím se vyhrát každý míček, ale nemůžu. Možná někdo další to dokáže, ale já to nejsem.“
Přitom se ve druhé sadě zvedla a začala hrát skoro tak, jak ji v Melbourne všichni znají, jenomže Kerberovou to vůbec neotřáslo. Před rozhodujícím setem si odskočila z kurtu a hned vzápětí sebrala favoritce podání.
Často o sobě říká: „Nejsem jednoduchá hráčka pro trenéry. Moc si nevěřím.“
Tentokrát ukázala opak. Ač sázky ležely i na konci třetího setu proti ní, ona trpělivě vyčkala, využila slabost protihráčky a proměnila hned první mečbol.
Odhodila raketu, natáhla se za základní čáru. Ještě si neuvědomila, co se stalo. Serena, která takhle slavila už tolikrát, to pochopila rychle. Obešla síť a soupeřku v nevídaně srdečném gestu objala. „Je mi ctí, že ti mohu jako první pogratulovat. Hrála jsi výborně a titul si zasloužíš,“ pronesla do mikrofonu.
Od té chvíle už nikdo nepochyboval. Angelique Kerberová je šampionkou.