„Dlouhý trip,“ odpověděl 28letý bojovník na otázku, jak hodnotí uplynulé týdny, během nichž odehrál podniky v Buenos Aires, Riu de Janeiru, Santiagu a Indian Wells.
Nejvíc se mu dařilo na antukové „pětistovce“ v brazilské metropoli, kde postoupil až do semifinále, což je jeho zatím nejhodnotnější turnajový výsledek. Teď má chvíli prostor si oddychnout a úspěchy vstřebat, než se pustí do dalších výzev.
„Jsem doma, snažím se překonávat jet lag a trochu si užít volna,“ popisuje v rozhovoru pro iDNES.cz.
Jak vás doma přivítala vaše dcerka?
Bylo to skvělé, těšila se hodně. Ještě nevnímá časový rozestup, ale ví, že táta není doma, takže o to byl návrat sladší. Hned jsme spolu začali podnikat všechny věci, snažíte se dohnat, co během doby, kdy jste pryč, ztratíte.
Takže s ní vyrážíte na prolézačky, nebo potřebujete i pasivnější odpočinek?
Nějak to kombinujeme. Malá chce mít tátu, ale dopoledne chodí do školky, takže jsme pak celé odpoledne spolu. A teď celá rodina odjíždíme na tři noci na společné wellness, takže budu táta na plný úvazek, než se zase pustím do tréninku.
Jaké další turnaje vás čekají?
Mám podobný plán jako loni, začnu challengerem v Neapoli, pak turnaj ATP v Marrákeši a potom veškeré evropské akce včetně Madridu, Říma a Roland Garros. Chtěl bych odehrát celou tuhle antukovou šňůru.
Antuka je vaším nejoblíbenějším povrchem, takže na tyhle turnaje se musíte těšit.
Rozhodně. Konečně jsme v Evropě, máme stejné časové pásmo jako doma, což je příjemnější pro komunikaci. A rodina taky může jet někam se mnou. Na tuhle část roku mám dobré vzpomínky z loňska, kdy se mi hodně dařilo, a když se mi teď podařilo uhrát nějaký bodový polštář, tak se mi na tyhle turnaje pojede s trochu příjemnějším pocitem.
Právě loni na začátku dubna jste se poprvé v životě dostal do elitní stovky, teď jste v živém žebříčku dokonce 59. Velký skok?
To ano a na základě posledních týdnů taky suprový úspěch. Na začátku roku jsem se sice do stovky musel znovu probojovat, ale start sezony mi celkem vyšel. Jsem na žebříčkovém maximum, takže určitě panuje spokojenost.
Naposledy jste ve druhém kole v Indian Wells vzdoroval světové desítce Alexanderu Bublikovi. Vyhrál jste první set, druhý jste ztratil až v tiebreaku. Co vám tento zápas dal?
Bylo příjemné zjistit, že s ním dokážu hrát, navíc na betonu. Dva sety byly z mé strany velmi kvalitní, ve třetím mi už trochu došla energie. Ale je super, že i proti těm nejlepším mám na čem stavět. I když jsem pořád prohrál, takže mě to stále mrzí.
Muchová a Siniaková v Indian Wells postupují, Lehečka a Kopřiva končí |
Předtím jste v posledním kole kvalifikace prohrál s kamarádem Daliborem Svrčinou a čekal jste na šanci jako šťastný poražená. Jaké to bylo?
Dalibor byl lepší, ale tím, že jsem byl v kvalifikaci první nasazený, tak jsem tušil, že bych se do hlavní soutěže ještě mohl dostat, že se třeba někdo odhlásí. Ale nakonec celkově vypadl jen jeden člověk, takže jsem měl velké štěstí. A jsem rád, že jsem tam nečekal nadarmo.
O dva týdny dříve jste se v Riu dostal až do semifinále. Jak to zpětně hodnotíte?
Skvěle, ale od té doby se toho událo strašně moc, takže už mi to přijde hrozně dávno. Hned potom jsem odletěl do Santiaga na další turnaj, takže jsem to ani nestihl úplně zpracovat. Ale jsem za to neskutečně rád, vyplatilo se, že jsem zvolil variantu jet na antuku a využít lehčího obsazení, než jaké bylo na souběžných turnajích v Dauhá a Dubaji.
V semifinále jste prohrál s Argentincem Tomásem Martínem Etcheverrym, duel se kvůli dešti natáhl na dva dny a trval skoro tři a tři čtvrtě hodiny. Zpracovával jste porážku dlouho?
Ano, ten zápas měl asi úplně všechno. V tu chvíli jsem byl strašně zklamaný, věděl jsem, že jsem hrál dobrý tenis a mohl jsem pomýšlet třeba i na tu nejvyšší příčku. Proto mě to hodně mrzelo. A hned po přesunu do Santiaga jsem onemocněl a bojoval s mentálním i fyzickým vyčerpáním. Tělo ten náročný program navnímalo. Ale snažil jsem se pracovat dál, protože jsem měl pořád před sebou turnaj v Indian Wells.
Kopřiva na své první finále nedosáhl, maratonský souboj v Riu urval Etcheverry |
Před rokem touhle dobou jste hrál challengery v Zadaru a Thajsku, teď jste byl na prestižním podniku v Indian Wells. Užíváte si, že máte žebříček na to, abyste mohl objíždět ty největší turnaje?
Určitě. Měli bychom být rádi za podmínky, které máme, i když se mluví o tom, že by mohly být lepší. Na těchto turnajích je zázemí na top úrovni a je nádhera tam strávit čas, byť je to samozřejmě hodně náročné.
Získáváte si vašimi výkony z posledních týdnů a měsíců větší respekt u soupeřů?
Třeba právě s Bublikem – tím, jak on je takový svůj –, tak myslím, že jsem ho překvapil, že dokážu zahrát dobrý tenis. Ale je to asi otázka na ostatní, jak mě vnímají. Já se pořád snažím dělat svou práci, a když jsou za vámi výsledky, tak máte respekt. Já to tak k ostatním mám. Když někdo hraje dobře, tak proti němu jdete na kurt s možná trochu větším strachem nebo menším očekáváním. To jsou takové mentální hry.
Dlouho bylo vaším cílem dostat se do první stovky, teď jste v ní usazený velmi hluboko. Mění se s tím vaše ambice?
Nikdy jsem se nesnažil jít za konkrétním číslem, největším byla asi ta stovka. A i s tím jsem se musel naučit mentálně pracovat. Až ve chvíli, kdy jsem to trochu přestal řešit, tak to přišlo a uvolnil jsem se. Takže se nechci svázat nějakým číslem. Na tenise je krásné, že nevíte, kde máte limit. A můžete ho zjistit jenom tak, že budete makat naplno.
