Procestovala velkou část planety, na palubě letadel je skoro jako doma. Tím spíše česká tenistka zírala, co všechno se může přihodit. „Velká story, byla jsem překvapená,“ líčí, co ji potkalo v Turecku. „Paní mi řekla, že si rakety můžu vzít na palubu. A po pasovce už mi bylo řečeno, že to nejde. Bohužel jsem je tam musela nechat. Byla jsem dost zaskočená.“
Stále neví, jak se má její sportovní náčiní vrátit z Istanbulu do Prahy: „Nijak mi to nevysvětlili. Tři rakety pořád nepřišly, řeší se to. Myslím, že to byla velká chyba letecké společnosti. Docela jsem se hádala, je to pro nás přece jen nezbytné vybavení.“
Na turnaje obvykle vozí pětici raket, teď jí zbyly pouze dvě: „A ještě mám staré. Naštěstí mi firma (Wilson) může poslat další.“
Na turnaji ve Stromovce to rozhodně znát nešlo. Siniaková do Prague Open vstupovala s nevalnou kalendářní bilancí 5-9 – ale její pocity tomu vůbec neodpovídají.
„Na rovinu mi to přijde jako velká ironie. Letos se cítím na kurtu skoro nejlíp a výsledky jsou nejhorší. Možná bych trochu měla zhoršit pocit a výsledky přijdou,“ usmála se. „Snažím se, opravdu makám. Myslím, že antuka by mohla být můj povrch a mohla by věci otočit k lepšímu.“
Siniakové už patřilo 31. místo žebříčku WTA a cílí mnohem výš; momentálně jí však náleží 44. pozice. „Ambice byly velké. Minulý konec sezony byl velice povedený a obzvlášť s Fed Cupem jako tečkou na závěr,“ připomíná, že v pražském finále dvěma výhrami proti USA zařídila Česku další titul: „Musí se to zlepšit!“
Pro dívku, která se netají touhou být světovou jedničkou, to není snadné období. Dumá, co dělat – a co nedělat.
Zpravodajství1. kolo v Praze |
„Výhodou tenisu je, že se skoro každý týden hraje jiný turnaj. Doufám, že se to prolomí,“ říká, ale obratem přiznává: „Bylo to těžké. Člověk hledá chyby. Snažíte se zlepšovat, a já přitom měla pocit, že jde všechno správným směrem… Jen výsledky ne. Stále pracuju. Věřím, že na to mám. Jsem ještě mladá a jsou i horší věci než jenom prohrávat na kurtu.“
Možná je to kvůli tomu, jak pilovala hru od základní čáry. Nesází na ni až příliš?
„Hodně jsem se v ní zlepšila, ale možná tím odešla agresivita a přechod na síť,“ dumá. „Jsem rychlá, můžu tam chodit. Na antuku se hra ze základní čáry hodí, ale top hráčky si přece jen musí body uhrát; nechci být ta, co jen běhá, vrací a čeká, až druhá zkazí.“
Domácí turnaj ji má povzbudit, další soupeřkou bude Slovenka Čepelová. Ale i kdyby se jí delší vítězná šňůra nepodařila, ještě pořád nehodlá měnit své turnajové návyky.
„Hotely si rezervuju vždycky od začátku až do konce,“ usmívá se. „Možná bych to měla zkusit jen na dvě noci a postupně s výhrami prodlužovat. Ale abych pak neskončila pod mostem!“
