Do Sevilly dorazila v pondělí večer, v úterý už ve čtyřhře s Barborou Krejčíkovou pečetila vítězství 3:0 nad Švýcarkami. Češky v pátek od 16:00 zakončí skupinu proti silným Američankám, vítězky postoupí do semifinále. A Siniaková bude opět připravena vypomoct v jakékoli roli, proti Spojeným státům v minulosti excelovala.
Ve finále tehdejšího Fed Cupu v Praze v roce 2018 jste proti Američankám udělala dva body, včetně rozhodujícího. Jak na utkání s odstupem času vzpomínáte?
Nikdy nezapomenu na plnou arénu a atmosféru, když jsem nastoupila na kurt. Velká škoda, že se formát soutěže změnil a my o tohle přišly. Na žádném jiném turnaji jsem takovou kulisu nezažila. Lidi mě hnali, já byla strašně nervózní, protože jsem jim chtěla dokázat, že na to mám. Jsem vděčná, že jsem něco takového mohla zažít.
VEDU. Česká tenistka Kateřina Siniaková se raduje ze zisku prvního setu ve finále Fed Cupu 2018 proti Američance Sofii Keninové.
Co ještě vám zůstalo v paměti?
Vybavuju si, že jsem myslela, že tam jedu jako čtvrtá jen do debla, ale najednou jsem byla jednička. Když jsem byla malá, vždycky jsem holky sledovala, a teď stál celý tým na mně. Celkově byl pro mě ten týden nezapomenutelný, trofej pro mě pořád znamená hodně.
A loni v Glasgow jste porazila hvězdnou Coco Gauffovou.
Skvělé zakončení sezony. Jsem hrozně moc ráda, že se mi to takhle povedlo. Myslím, že jsem zase ani nečekala, že budu hrát singla, nakonec se to krásně sešlo.
Kateřina Siniaková na tréninku při BJK Cupu v Seville.
Jak vidíte šance před pátečním soubojem v Seville?
Američanky mají široký kádr, ale i my máme skvělé družstvo. Všechny jsme v první padesátce žebříčku, takže kdokoliv nastoupí, může je porazit. Ale samozřejmě záleží na tom, jak sestava vyjde.
Už jste se po přeletu z Turnaje mistryň v Cancúnu aklimatizovala?
Není to snadné, ale musím říct, že se cítím dobře. Po zápase se Švýcarkami jsem byla dost unavená, cítila jsem záda, ale vyspala jsem se a ráno už jsem byla svěží.
Máte pořád otočený režim?
Ano. Chodím pozdě spát, takže je výhoda, že hrajeme večer. Kdybychom hrály v 10, bylo by to pro mě složitější. Ale abych byla upřímná, není to úplně časovým posunem, takhle mám spánkový režim nastavený normálně.
Naděje do 16 let potkaly hvězdy. Super motivace, vzkazuje jim Vondroušová |
Za Masters, kde jste s Barborou Krejčíkovou nepostoupily ze skupiny, se ještě ohlížíte?
Ani ne, co bylo, to se už nevrátí. Mrzí mě, jak celý turnaj probíhal, ale momentálně jsem hlavou tady a chci uhrát dobrý výsledek. Jestli se k tomu ještě někdy vrátím, tak určitě ne teď.
Na vašem posledním singlovém turnaji v Nan-čchangu jste získala titul, potěšil vás?
Určitě, povedl se mi skvělý závěr sezony. Když jsem do Číny jela, tak jsem takový nečekala. Bojovala jsem o to, abych se vůbec udržela ve stovce, takže jsem ráda, že to dopadlo takhle.
České finále v Nan-čchangu ovládla Kateřina Siniaková (vpravo), porazila Marii Bouzkovou.
Rok končíte jako 45. tenistka světa, ovládla jste dva podniky. Takže jste spokojená?
Rozhodně. Měla jsem super sezonu i přesto, že se na začátku nevyvíjela dobře a byla jsem zraněná. Bojovala jsem s tím, jestli se vůbec vrátím, protože zdraví nevypadalo úplně dobře. Když se ohlídnu zpátky, tak jsem samozřejmě velice spokojená. Doufám, že tímto stylem budu pokračovat dál a že konečně nevypustím celou antuku.
Potíže jste měla se zápěstím?
Ano. Když jsem se vracela poprvé, stále mě bolelo natolik, že nešlo hrát. Zotavování bylo dlouhé, doteď nejsem schopná říct, co jsem s ním vlastně měla. Ale jsem ráda, že už můžu zase hrát.
Spolupracujete pořád se slovenským trenérem Peterem Huberem?
Ano a jsem spokojená. I v těžkých chvílích, kdy jsem byla zraněná, nebo se mi nedařilo, tak se mi snažil dát i jiný pohled na všechno, co se děje. On je velice pozitivní, vždycky se snaží zlehčit atmosféru.
Když radí kamarádi, osobnosti či rodič. Jak různé přístupy tmelí diplomat Pála? |
Závěr roku se povedl i vašemu partnerovi Tomáši Macháčovi, jak úspěšná období prožíváte?
Navzájem si přejeme a fandíme. Je skvělé, že se nám oběma takhle dařilo, tak snad se nám bude dařit i dál.
Naopak ve čtyřhře s Barborou Krejčíkovou jste tolik úspěchů jako v předchozích letech nevybojovaly. Čemu to přičítáte?
Obě jsme měly zdravotní potíže, kvůli kterým jsme přišly o Paříž a Wimbledon, což byly turnaje, ze kterých jsme těžily. Tím, že jsme se obě zranily, jsme neměly zápasy na rozehrání. A když vás všichni znají, tak je těžké se stále držet na vrcholu. Soupeřky se mění a deblu se věnují, zatímco my ho netrénujeme vůbec. Myslím, že to byla taková shoda okolností a náhod. A taky jsme jenom lidi.
