Do přípravy na příští sezonu se Karolína Plíšková pustila z plných plic. Doslova. „O dechu jsem za poslední dobu slyšela víc věcí než za celý život,“ říká členka nejužší tenisové špičky.
„Dozvěděla jsem se, že moje dýchání je hodně špatné, což jsem si teda i myslela,“ usmála se Plíšková. „Nikdy jsem to netrénovala, vždycky to bylo ve stylu ‚nadechni se před úderem a vydechni s úderem‘. Teď je to trošičku složitější. Uvidíme, pracuje se na tom. Doufám, že se v dýchání zlepším.“
Potřeba je i symbolický nádech. Vždyť má za sebou turbulentní rok.
Každý mi má co dát
Od Australian Open ji vedl jako kouč Tomáš Krupa. V březnu vyměnila dvojici slovenských kondičních trenérů za Marka Všetíčka, českého machra v oboru. Krupa skončil v srpnu. Všetíček v listopadu.
„S Markem jsme se domluvili velmi přátelsky. Přeju mu hodně štěstí,“ řekla Plíšková. „Můj tým je teď po dlouhém jednání kompletní. Není to jednoduché, postavili jsme to tak, že je v něm hodně národností. Snad bude fungovat.“
Trenérkami jsou španělská legenda Conchita Martínezová a australská šiřitelka optimismu Rennae Stubbsová - střídat se budou i dle své aktuální vytíženosti (Stubbsová má třeba pro Australian Open komentátorské povinnosti u ESPN).
Fyzioterapeutem je další Španěl, pestrou partu doplnil Chorvat Simčič, jehož Berdych propustil letos v květnu. Což je úsměvná náhoda, neboť Všetíček naopak zamířil k Berdychovi. „Nebylo to plánované, dostala jsem ho na doporučení od někoho úplně jiného,“ říká Plíšková. „Určitě jsem si nevybírala z dvaceti lidí, moc volných nebylo. Azuz na mě udělal největší dojem.“
Definitivně se domluvili v pondělí v Praze. Z řady důvodů.
„Shodli jsme se na filozofii. Zaujaly nás jeho názory, pohled na věc. Systém a cesta, kterou by se chtěl s Karolínou ubírat,“ říká její manžel a manažer Michal Hrdlička. „Tedy kombinace cvičení na střed těla a celkového posílení s pohybem na kurtu. Azuz je navíc ochoten cestovat v průběhu celého roku a plynule hovoří anglicky, takže může komunikovat s Conchitou a Rennae.“
Plíšková na pouti za vysněným grandslamovým titulem hledá i sebemenší možnosti ke zlepšení. Proto angažovala Břetenáře, jehož služby si pochvalují miomo jiné čeští hokejisté nebo mladý fotbalový hrdina Patrik Schick.
„Chci se tomu začít věnovat. I kdyby to mělo zlepšit jedno procento mojí hry, stojí to za to,“ povídá Plíšková - málokterá tenistka se jí v takové svědomitosti vyrovná. Odvrácenou stranou je rotace jejích zaměstnanců. Vždyť loni u ní kouč David Kotyza vydržel deset měsíců.
„Ví se o mně, že lidi měním docela často. Ale snažím se si z každého něco vzít, i když je se mnou třeba jen dva měsíce. Každý má trochu jiný styl, techniky a metody, ale každý mi má co dát,“ věří Plíšková.
Na co to má stačit v roce 2019?
Cíle mám. Ale nevytrubuju je
Další novinka přijde ještě před otočením kalendáře, už v pondělí odlétá Plíšková na Kanárské ostrovy. „Doma už se stavím jen na Vánoce, pak letím do Brisbane,“ líčí. „Bude to moje první příprava venku, tak jsem zvědavá, jak mi to půjde.“
Limitovat by ji nemělo zranění lýtka, které si ovazovala při duelech Turnaje mistryň a kvůli natrženému svalu pak přišla o finále Fed Cupu: „Už je to dobré. Měla jsem tři týdny volno, udělala se na tom spousta práce. Začala jsem pozvolně a zatím mě noha neomezuje.“
Jako modelka. Kalendář pomůže i stoletým dvojčatům  |
Každoroční „start od nuly“ pod žhnoucím australským sluncem je nyní v ženském tenisu ještě doslovnější. Zažívá éru nevyzpytatelnosti, pryč jsou dominantní časy Sereny Williamsové. Odhadovat grandslamové šampionky je teď úkol spíš pro věštce, nikoli pro reportéry.
Mezi trumfy Plíškové má patřit zápal. „Na konci roku tam už nebyly síly, dojela jsem spíš na zdraví. Ale chuť mi nechyběla,“ soudí. „Trochu jsem si odpočinula od tenisu a cestování. Je správný čas zase začít.“
Každodenní přísun pozitivní energie vidí právě v zahraničním složení realizačního týmu. „Nálada je lepší. O určitých věcech se nebavíme, absolutně neřešíme české lidi. Což mi pomáhá - nechci řešit cizí lidi a cizí životy. Mám v tom naprostý klid. Sedlo si to,“ řekla.
Plíšková třikrát po sobě hrála na závěr roku na dostaveníčku nejlepších v Singapuru. Vytrvale se drží v Top 10. Zároveň jí však scházejí tituly z největších. „Jsem spokojená, ale samozřejmě se chci posouvat,“ říká. „Cíle mám, jen jsem se o nich naučila tolik nemluvit - pak se to nepodaří a všichni to berou jako zklamání. Nebudu vám tu vytrubovat, že chci vyhrát tohle a tohle. Všechno je otázka práce a času.“
A pomoci může každá drobnost. Třeba to, kdy správně vydechnout.
