Jak jste si zážitek z finále s Australankou Bartyovou stihla přebrat?
Smíšeně. S odstupem času už to hodnotím spíš pozitivněji, byla jsem i dost vyčerpaná. Poslední dva zápasy mně vzaly dost sil, byly hodně vypjaté. A vzhledem k tomu, že předtím nebyla sezona úplně nejlepší, tak jsem ráda i díky zbytku týmu, že se nám to podařilo.
Druhou stránkou pocitů tvoří zklamání, že jste nedosáhla na titul?
Sen vyhrát grandslam je u mě pořád. A bude, dokud se mi nepodaří.
Plíšková ve fináleservis iDNES.cz |
Už jste finále podrobněji rozebrala?
Jen jsme s týmem udělali shrnutí, že to byly dva dobré týdny. Jinak konkrétně k zápasu jsme si neřekli ještě nic, myslím, že na to bude čas a určitě budu ráda, když se k němu vrátíme. Ale bylo by zbytečné se v tom hned hrabat, stejně už nejde nic změnit.
Po zápase vás tenisové osobnosti chválily za bojovnost a otočku ve druhém setu. Jak vás to těší?
Těší, protože začátek byl ode mě děsný. Nebyla to lehká situace, před plným centrkurtem jsem měla 0:15 na míče. Jsem pyšná, že jsem se z nejhoršího dostala. I lidi si to pak užívali, atmosféra byla fakt neskutečná.
A zaplněný centrální dvorec vás povzbuzoval k dalšímu vzdoru.
Poslední dva zápasy byly jedny z mých nejlepších okamžiků v kariéře. Atmosféra na byla skvělá, ještě po roce, kdy jsme hráli bez diváků.
Finále jste hrála i před pěti lety na US Open, dají se v něčem porovnat?
Společného bych nenašla asi nic. Tenkrát jsem byla totální outsider, od čtvrtého kola to bylo obrovské překvapení i pro mě. Tady jsem druhý týden možná brala jako úspěch, protože se mi na grandslamech předtím nedařilo, ale furt jsem byla osmá nasazená a kladu si na sebe velké cíle.
Ve Wimbledonu se vám velmi osvědčil pozitivní přístup s úsměvy na kurtu. Jistě v něm plánujete setrvat.
Mám pocit, že úsměv mám furt, ale asi ho teda nemám. I když jsem byla nervózní, tak jsem našla způsob, jak si tenis užívat a vždycky, když se zasměju, tak se mi pak daří. Asi to trochu odlehčí situaci.
Jakou zásluhu má na tomto nastavení váš trenér Sascha Bajin?
Dřív jsem měla tréninky, kdy jsem byla naštvaná nebo zklamaná, nedařilo se mi. A on není naštvaný nikdy. I když jsme letos měli dost blbých zápasů, tak nikdy nebyl zdrcený. Když vidí, že se snažím, tak mu to stačí. Věřil, že výsledky přijdou. A jsem ráda, že se to povedlo.
Co vás teď v nejbližších dnech před olympiádou čeká?
Do čtvrtka mám volno, v pátek už trénuji a v pondělí letím do Tokia. Měla jsem letět v sobotu, ale posunula jsem to o dva dny, při plánování letenek jsem nepočítala, že bych mohla být ve finále Wimbledonu. Uvidím se s rodinou, kámoškami. Pak se vrátím na beton, aby to taky za něco stálo.
V Londýně jste si zvykla na bouřlivou atmosféru, v Tokiu bude naopak ticho. Jak moc vás zpráva o zákazu fanoušků zasáhla?
Když jsme to slyšeli, byli jsme docela zklamaní. Bude to zase těžší, ale na druhou stranu jsme bez diváků hráli celý rok předtím, takže to nebude tak špatné jako loni první turnaj. To bylo fakt děsné.
Novak Djokovič zmínil, že se mu na hry nechce nejen kvůli absenci diváků, ale i kvůli omezením v počtu členů týmu. Jak to vnímáte vy?
Bude to trochu podobné Fed Cupu, nikdo tam nebude mít vlastní trenéry, což nevím, jestli mi úplně vadí. I když Saschu bych tam určitě ráda měla, klape nám to a přináší pohodu. Jiné to je, ale nejsem hráč, který by byl na někom úplně závislý. Navíc olympiáda je jednou za čtyři roky. Určitě se těším a jsem i zvědavá.
