Sotva vstoupila do areálu Foro Italico, přepadla ji řada výrazných vzpomínek.
V roce 2017 tu ve čtvrtfinále s Ukrajinkou Svitolinovou bojovala o postup na první místo žebříčku. Neúspěšně. Podlehla 2:6, 6:7.
V roce 2018 po úvodním utkání s Řekyní Sakkariovou naštvaně tloukla raketou do rozhledny rozhodčí Mrozinské, protože jí v koncovce brutálně ukřivdila.
Plíšková ve 34 letech zažívá obrození. Nečekala jsem, že budu hrát takhle, žasne |
V roce 2019 přes Sakkariovou či Bělorusku Azarenkovou a nakonec Britku Kontaovou poněkud překvapivě dokráčela až k titulu.
V roce 2020 opět zaválela, postoupila do finále, v němž ale musela kvůli bolavému stehnu vzdát partii s Rumunkou Halepovou.
V roce 2021 zopakovala zdařilou výpravu pavoukem až do závěrečného mače, načež však musela strávit potupnou porážku od Polky Šwiatekové 0:6, 0:6.
V následujících dvou sezonách vypadla hned po prvním zápase.
A teď je zase zpět. Šťastná. Natěšená. Možná trochu nostalgická.
„Skoro vždycky se tu přihodilo něco zlomového. Buď se mi mega zadařilo, nebo se stal nějaký průšvih,“ říká.
„Nejdřív se mi tady moc nedařilo, speciálně po přeletu z Madridu mi všechno připadalo pomalé.“
„Ale pak se to nějak zlomilo a spoustu let jsem tady hrála dobře. Uvidíme, co nabídnu letos.“
Italian Open živěPřímé přenosy utkání WTA Tour z antukových kurtů v Římě můžete tento a příští týden sledovat na stanicích CANAL+ Sport 2 a 3. |
Znovu je na scéně. Málokterá favoritka si přála, aby ji los poslal právě proti Plíškové, třebaže se v pořadí WTA skrývá až na 130. pozici.
Ona totiž povstala skoro ze dna. Bez okolků přiznává, že při martyriu s pošramoceným kotníkem vážně přemítala o ukončení kariéry.
„Viselo to na vlásku, ale nikdy jsem se úplně nevzdala,“ říká.
Podstoupila dvě operace. Léčila se a zotavovala v podstatě od září 2024 do ledna 2026, kdy nastoupila na Australian Open.
A hned se prosmýkla do třetího kola. Následně v Dauhá přemohla Američanku Anisimovovou. V Linci i v Madridu domašírovala do čtvrtfinále. V žebříčku WTA Race patří do top 40 se slušivou bilancí 10:5.
„Vzhledem k okolnostem jsem ráda, že jsem se dostala tuhle úroveň. Popravdě jsem ani nečekala, že bych mohla hrát vyrovnaně s hráčkami z top 20.“
„Úspěch v Melbourne mi dodal kuráž. Postupně si buduju sebevědomí. Získávala jsem víru třeba jenom v to, že moje tělo zápas vydrží. Bojuju s ním, ale zlepšuje se.“
„V Madridu jsem zvládla velký test – pět mačů za deset dní. Vidím, že pořád mám slušnou hru. Když mi všechno sedne, můžu porazit i ty nejlepší.“
Motivaci k další dřině nepostrádá. S potěšením se vrací na turnaje, k nimž ji poutají úžasné zážitky. Ve španělské metropoli se chtěla předvést i kvůli sestře Kristýně, která tam žije s manželem Dávidem Hanckem, fotbalistou Atlética, a dvěma synky.
Hlavní důvod ovšem spočívá v opravdově hluboké náklonnosti k tenisu, jemuž se věnuje třicet let: „Mám ho samozřejmě ráda, jinak bych tohle všechno nedělala.“
Dlouho dychtila po grandslamové trofeji. Dvakrát k ní měla tuze blízko – ve finále US Open 2016 a Wimbledonu 2021. Nyní už se touhou nezatěžuje.
„Není to můj cíl, teď nemám žádný takový sen. Ráda bych zvládla příští zápas, užila si každou akci. Hodilo by se mi dostat se do stovky, ale nechci si s tím lámat hlavu.“
„Teďka jsem prostě tady. A co bude příště, to uvidíme.“
