POHLED: Šťastných třináct titulů Plíškové. Už zase je na cestě vzhůru |
Zdi místního areálu působí jako velká tenisová kronika - jak by ne, když jsou na nich šampioni a šampionky od 30. let minulého století! A stopu v římském Foro Italico čerstvě zanechala i Plíšková.
„Měla jsem obrovskou motivaci se tam dostat. Neskuteční hráči, neskutečná jména. Moje trenérka Conchita Martínezová tam visí čtyřikrát po sobě,“ blaží českou tenistku. „A Conchita si hodně přála, abych se tam dostala za ní.“
Rovných 900 bodů za triumf v Římě ji vystřelilo mezi spolufavoritky Roland Garros; druhý grandslam sezony začíná v neděli v Paříži. Přitom Plíšková antuku nijak nemiluje a římský turnaj pro ni roky znamenal jednu obtíž za druhou.
Ale najednou je všechno jinak.
Co se tedy přihodilo?
Řím byl malý zázrak. Týden skončil nejlépe, jak mohl. A tím spíš na antuce, kde mi lidé nedávají tolik šancí. Ani já sama jsem si nevěřila. Ale přišly vybojované zápasy a soupeřky, co mi sedly. Řím pro mě byl dlouho zakletý - teď jsem to zlomila.
To nebyl aut! Plíšková po křivdě bušila do umpiru |
Před rokem jste tam po mizerných verdiktech sudí dokonce rozbila raketu o umpire...
Vybavila jsem si to. S Azarenkovou jsem teď hrála na kurtu, kde se to stalo. Pár lidí mi to připomínalo i během roku; doufám, že už se to opakovat nebude. Posledních pár let Řím ke mně nebyl štědrý. Nedařilo se mi tam, nehrála jsem dobře. Na kurtech bývá hodně hluk, je to těžké na soustředění. A loni to vyvrcholilo. Letos jsem uvažovala, jestli vůbec pojedu, ale neměla jsem nahráno moc zápasů, proto jsem se rozhodla takhle.
Narazila jste tam i na Řekyni Sakkariovou, sokyni z loňského „památného“ duelu.
Poprvé od té doby! Několikrát jsme na sebe měly jít v pavouku, ale nikdy to nedopadlo. Měla jsem v Římě i (mentálního kouče) Mariana Jelínka a probírali jsme to, abych nebyla přemotivovaná. Největší pomstou bylo to, že jsem postoupila.
A pak jste vyhrála celý turnaj. Kam tuhle trofej, celkově 13. v kariéře, vlastně řadíte?
Stejně velký turnaj jsem vyhrála jen v Cincinnati (v roce 2016). Ale každé vítězství se skládá z různých momentů, v těch třinácti trofejích jsou různě krásné vzpomínky.
Favoritky? Nezatracovala bych SerenuBlížící se Roland Garros bude zase grandslamem bez jasné adeptky na trofej. „Hodně se to mění, každý rok tam jsou překvapení,“ souhlasí Karolína Plíšková. „Ale ono asi nejde, aby někdo pořád dominoval jako nedávno Serena (Williamsová).“ Ona sama vyjmenuje tři rivalky. První dvě nepřekvapí: „Simona Halepová a Kiki Bertensová jsou na antuku nejlíp připravené, ty jsou těžké pro všechny.“ A třetí? „Já bych teda nezatracovala ani Serenu. Silou to pořád může urvat.“ |
Tak jinak: je římský titul nejpřekvapivější?
To jo, v ten bych nevěřila. Říkala jsem si, že vyhraju cokoliv, ale Řím určitě ne - a vyšlo to. Navíc je to na antuce, tím je cennější. Českým hráčkám se tam nikdy nedařilo, měla jsem to v sobě. Úvodní dvě kola byla hrozná i kvůli počasí, už jsem turnaj odepisovala.
A nyní se od vás čekají velké věci i na Roland Garros.
Neberu to tak, že bych měla být hlavní favoritka. Na antuce mám rezervy. Ale jasně, můžu na ní hrát. A když se sejde počasí... To taky hraje velkou roli. Do Paříže letím už ve středu, vždycky se mi vyplácí příprava na místě. Jsem trošku unavená, ale skoro nic mě nebolí, všechno se srovnalo. Dohnala jsem to, co mi chybělo. Budu doufat v dobrý výsledek.
Jak na tom je vaše zdraví po virovém onemocnění, kvůli němuž jste se odhlásila z turnaje v Praze?
Praha a předtím Stuttgart byly nešťastné, nebyla jsem tam fit. Musela jsem tu léčbu podstoupit. Ale jsem v dobrých rukách, všechno se lepší. S Madridem jsem pak čekala do posledního dne. Ve čtvrtek jsem se rozhodla, že poletím, v pátek jsem dobrala kortikoidy. Ale Madrid dopadl tak, jak měl - spravedlivě (Plíšková vypadla po druhém utkání). Teď zdraví drží, i když stoprocentní to není.
Co vás ještě omezuje?
Musím si hlídat imunitu a dávat si bacha, abych hned neonemocněla. Měla jsem antibiotika, pak kortikoidy. Zápěstí mě bolí, v tom pomáhají tejpy. Myslela jsem, že bude prospěšný klid, ale paradoxně mi na klouby svědčí spíš pohyb.
I přes zdravotní pauzu jste druhá ne světě. Koukáte se na žebříček?
Já ne, ale lidi kolem ano. Vím, že mi chybí 800 bodů. Může se stát hodně věcí: nevím, co loni uhrály všechny holky kolem, ale já v Paříži obhajuju třetí kolo, můžu si něco připsat. Jednička teď není aktuální cíl, ale jednou bych se tam chtěla zase usídlit. A klidně na delší dobu než napoprvé.
