Páteční večerní partie proti Australance Bartyové jí nesedla. Napáchala 38 nevynucených chyb.
„Míče mi lítaly všude možně,“ uznala. „Nebyl to ode mě nejlepší výkon. Padla na mě únava, nohy už mi nešly. Ani hlava nefungovala. Když mi soupeřka dala šanci, nevyužila jsem ji.“
Ačkoliv ve své šesté partii na Flushing Meadows vadla, svedla se světovou sedmnáctkou důstojnou bitvu, o čemž svědčí i výsledek 3:6, 4:6.
Los US Open 2018 |
Potvrdit velké vítězství bývá nejtěžší. Dokázala jste se zkoncentrovat po středečním triumfu nad Muguruzaovou?
V tom bych potíž neviděla. Spíš fyzicky na mě všechno padlo. Nejsem stroj, už mě tělo všude pobolívá.
V kariéře vás brzdily zdravotní potíže. Jaké vlastně?
Když jsem byla mladší, rychle jsem vyrostla a měla problémy s koleny, zády, třísly.
Už se vše srovnalo?
Letos se docela držím. Začala jsem se víc starat o své tělo. Víc se ho snažím poslouchat. Pořád ale mám co zlepšovat. Říká se, že regenerace a trénink by měly být padesát na padesát, čehož jsem ještě nedosáhla. Ale na tak velkých turnajích je péče fyzioterapeutů super. Starají se o nás jak o vlastní, namíchají mi energetické drinky a tak dále.
Vnímala jste pozornost, kterou jste si svým sympatickým tenisem a výkony získala?
Ano, třeba ve čtvrtek mě na procházce ve městě poznalo pár zdejších lidí. Chtěli fotku, podpis. To je pro mě nové, hezké. V předešlých zápasech i v tom posledním mě diváci podporovali, což jsem si hodně užila.
Co víte o US OpenVyzkoušejte si kvíz |
Co vás teď čeká?
Jsem smutná, chtěla jsem vyhrát. Ale vyspím se a budu brát US Open pozitivně. V neděli letím domů, chystám se tvrdě makat dál.
Cítíte motivaci dokázat, že nejste zázrakem jediného turnaje?
Určitě. Vidím, že i s holkami ze špičky můžu hrát vyrovnaně. Jen se do zápasů proti nim potřebuju prokousat, což je nejtěžší. Věřím, že mám šanci dostat se do konce roku do stovky a třeba už přímo bez kvalifikace na Australian Open.
Souhlasíte, že se zmenšují rozdíly mezi hráčkami okolo čísla 200 a čísla 20 na žebříčku?
Jistě. Rozhoduje především hlava, sebevědomí. Někdy je pro mě těžší hrát s holkou, která je ve třetí stovce, než se sedmdesátou. Poznala jsem, že ani mezi mnou a těmi nahoře není extra rozdíl.
Když trénujete na Štvanici, potkáváte se s Janem Kodešem?
Jasně. Pan Kodeš je super. Občas mi pošle povzbuzující zprávu. V Praze si někdy spolu sedneme na oběd, mám k němu respekt. Myslím, že mě má rád, a já jeho taky.
