Českou šatnou se rozléhala hlasitá hudba, řev a sem tam i motivační slova. Drobný Jonáš Forejtek tehdy stál uprostřed obklopen celým týmem a rozpačitě dumal. „Co mám vlastně dělat?“
Rituál, který český tým praktikuje několik let zafungoval náramně. Reprezentační junák náročnou premiéru v Davis Cupu zvládl na výbornou.
ZPRAVODAJSTVÍPrvní den Davis Cupu v Bosně a Hercegovině |
„Ono se to nedá popsat, co se tam dělo. Bylo to ale skvělý. A pomohlo mi to,“ líčil šťastný Forejtek po premiérové výhře.
Před zápasem jste mluvil o nervozitě. Opravdu dorazila?
Byl jsem nervózní a nezačal jsem úplně nejlíp. Soupeř mi vzal podání, ale bylo dobře, že jsem ho okamžitě brejknul zpátky. Pak první set probíhal v pohodě. Dobře jsem podával.
Do druhého jste ale vkročil dost podobně. Prohrával jste 0:3.
Dělal jsem zbytečné chyby. Věděl jsem, že když se opět začnu soustředit, budu podávat a omezím chyby, můžu vývoj otočit.
A to se nakonec povedlo. Jaké byly pocity, když jste si po vítězství plácl s parťáky na české lavičce?
Je to strašně příjemný pocit. Určitě mi to dodá sebevědomí na kurtu a pomůže mi to v přechodu mezi muže, který mě čeká.
Kam premiérové vítězství v Davis Cupu řadíte?
Zatím jsem nad tím nestihl přemýšlet. Já moc jednotlivé zápasy neškatulkuju. Soustředím se na každý zvlášť. Pravdou je, že on sice byl ve stovce (na 74. místě, v únoru 2018), ale jeho herní úroveň teď odpovídá umístění na žebříčku (220. místo).
Ač se očekávala bouřlivá atmosféra, do haly v Zenici pro 3500 lidí dorazily spíše desítky domácích příznivců. Nejhlasitější podporu vyjadřovala asi padesátka českých fanoušků. Pomohli vám?
Jsem rád, že tu byli. Říkalo se, že má přijít víc lidí. Nakonec to dopadlo takhle, což jsme nikdo nemohli vědět. Na druhou stranu jsem asi rád, že sem nedošel plný stadion místních.
