Výmluvy nemělo cenu hledat. Neprospěla mu ani jeho oblíbená antuka. „Špatný zápas. Nic extra pozitivního,“ říkal Veselý poté, co se Srbem Lajovičem prohrál 3:6, 1:6, 3:6.
Něco podobného platí i pro poslední týdny a měsíce. A tak tenisový čahoun, který už byl 35. hráčem světa, opustí magický klub Top 100. Což bolí symbolicky i prakticky.
Pondělí v PařížiČeské postupy na Roland Garros i nezdar Veselého  |
„Člověk takovou situaci nerad vidí,“ uvedl v Paříži. „Nezbývá než bojovat. Postavení to určitě není příjemné. Snažím se hlavu nastavit tak, že výsledek se počítá až na konci roku. Dlouho jsem byl kolem padesátky; ani to nebylo něco, co by mě uspokojilo. Bohužel, je to těžké. Nějak se v tom plácám.“
Největším strašákem je fakt, že bez elitní stovky mizí garantované účasti na grandslamech. V tom je tenis nelítostný.
„A u mě dvojnásob. Jsem člověk, co hodně počítá, hodně vnímá určité věci. Všechny předpoklady a očekávání. Každý rok se snažíte věci v přípravě dělat jinak, líp. Bohužel je téměř půl roku pryč - a ony nejsou takové, jaké by být měly,“ popisuje.
Negativa se sčítají. První zdravotní komplikace ho potkaly v Jižní Americe, další po Davis Cupu. „Přecházel jsem to, místo týdne jsem nehrál čtyři. Pak po dvou dnech tréninku už odletěl na turnaje,“ říká Veselý. S jasným cílem: zbrzdit volný pád, nezmeškat Wimbledon.
Nepovedlo se. „Herně to není tak tragické, ale fyzicky nejsem pořádně připravený, i když se to neříká lehce,“ uznává. „Kondice na dlouhé utkání chybí. Trochu jsem vyčichnul.“
Částečnou kompenzací by mohl být nadcházející turnaj v jeho domovském Prostějově, kde Veselý umí vítězit. Sám ovšem ví, že ani to nemusí být spásné. Že je možná nutné vykonat radikálnější tahy. Třeba i vynechat grandslam.
„V danou chvíli si to člověk nechce úplně připustit, ale myšlenky jsou různé. Zkusím zabrat do Wimblasu a někde zmobilizovat síly. Co bude pak, uvidíme,“ říká Veselý. „Vždycky je důležité být ve stovce, aby člověk hrál grandslamy a pokryl aspoň režie. Nesmí se to natahovat moc dlouho, aby nezačal prohrávat i na challengerech. Tam už to taky všichni dobře umí.“
Pak by měl jasno: „Když to fyzicky nebudu vůbec dávat, budu muset sezonu někde odstřelit a udělat dlouhou přípravu.“
Veselý měl být jasnou českou jedničkou, až jednou s kariérou skončí Tomáš Berdych. Z Čechů na žebříčku ATP se stále ještě drží za ním, ale v nelichotivých oblastech.
„Musím jít dál. Když se budu dívat zpátky, maximálně propadnu depresím, to nikam nevede,“ nevzdává se. „Je třeba udělat všechno pro to, abych se dostal po všech stránkách do formy. A co nejrychleji to nakopnout zpátky – do míst, kde bych si přál být.“
Aktuálně totiž plave v hodně kalných vodách.
