Když po finále dostala dotaz, jestli odsuzuje ruského prezidenta Vladimíra Putina za rozpoutání války na Ukrajině, odvětila:
„Omlouvám se, moje angličtina není nejlepší. Můžu jenom říct, že reprezentuju Kazachstán. Nevybrala jsem si, kde jsem se narodila. Kazachstán mě podporoval, i při finále jsem viděla vlajky. Nevím, jak mám na tyto otázky odpovídat.“
Po semifinále podobně neurčitě přešla dotaz na svou primární tréninkovou základnu, kterou má podle všeho stále v Moskvě.
 |
„Jelikož cestuju každý týden, tak na okruhu trávím nejvíc času. Trénuju na Slovensku, mám kempy v Dubaji, nežiju v podstatě nikde.“
Rozporuplné pocity z příběhu šampionky vyjádřil i John McEnroe při komentování finálového duelu pro BBC: „Nechci zabrušovat do politiky, ale ona je Ruska, nebo ne? Takže vzhledem k tomu zákazu je celá tahle situace dost divná.“
K čemuž přispěl i komentář prezidenta Ruské tenisové federace Šamila Tarpiščeva, který po finále prohlásil: „Velmi dobře, Rybakinová. Vyhráli jsme Wimbledon.“
Nervózní, šokovaná, ale i vtipná vítězka: Vévodkyni Kate jsem skoro neslyšela |
Nečekaná vítězka tak není pod drobnohledem kvůli svému tenisovému umění, které je mimochodem mistrovské, nýbrž kvůli svému původu a národnímu cítění.
Proto se hodí připomenout její příběh.
Rybakinová se narodila před 23 lety v Moskvě a nejprve se věnovala tradičním ruským sportům gymnastice a krasobruslení.
„Ale řekli mi, že kvůli mé výšce nemohu být profesionálkou,“ vzpomínala před lety nyní 184 centimetrů vysoká tenistka.
Jelena Rybakinová se raduje z vítězství Wimbledonu.
Raketou se poprvé začala ohánět v šesti letech, v juniorkách se ukázala jako talentovaná hráčka a propracovala se ve světovou trojku. Jenže pak stála před klíčovým rozhodnutím. Věnovat se sportu naplno, nebo zamířit na univerzitu?
„Měla jsem asi patnáct nabídek z Ameriky a táta chtěl, abych tam šla. Viděl mé výsledky, ale tenis byl pro nás finančně náročný. Aspoň jsem díky němu mohla dostat lepší vzdělání. Ale já chtěla hrát dál.“
Nicméně v konkurenci mnoha dalších nadějných Rusek by se prosazovala těžko. Rozhodování jí tak ulehčil až návrh z Kazachstánu, který v roce 2018 tehdy čerstvě devatenáctileté Rybakinové nabídl státní příslušnost a štědrou podporu.
Finálová otočka. Rybakinová udolala Džabúrovou a ovládla Wimbledon |
„Změnila jsem si občanství, protože ve mě věřili. Když s nabídkou přišli, nebyla jsem tak dobrá,“ připomněla, že v době přestupu prorazila teprve do druhé stovky dospělého pořadí.
I proto neváhala a následovala Michajla Kukuškina, Alexandera Bublika a Julii Putincevovou, kteří rovněž přešli z rodného Ruska pod vlajku Kazachstánu.
Rybakinová se nové zemi vyplatila zatím nejvíc. Loni překvapila v olympijském Tokiu, kde po prohře v semifinále ztratila vyrovnaný duel o bronz, nyní ve Wimbledonu přidala ještě větší šok.
„Dokázala jsem, že ať jste kdokoli, můžete dosáhnout skvělých výsledků,“ rekapitulovala svou pouť, kterou by ale grandslamovým titulem nezkrášlila, nebýt podpory země, ve které se nenarodila.
