Jelena Dokičová byla na přelomu tisíciletí senzací na kurtech. V sedmnácti letech se probojovala do semifinále Wimbledonu a olympijského turnaje. Porážela legendy a tehdejší světové jedničky Martinu Hingisovou nebo Serenu Williamsovou.
Nikdo tehdy netušil, jak v zákulisí trpí.
Tumáš, couro! Čiré zlo na kurtech. Tenistky od otců snášejí urážky i kopance |
Její otec svou agresivitu navenek vůbec nezakrýval – v roce 1999 opilý pokřikoval z tribun, o rok později na Australian Open napadl kameramana, během Wimbledonu zase rozbil jednomu z novinářů telefon. Kvůli svému chování dostal zákaz vstupu na turnaje včetně olympiády v Sydney.
Že by mohl být stejně násilný i vůči své dceři, si dokázal představit málokdo.
Dokičová se otcova vlivu zbavila v roce 2003. Kariéru ukončila o 11 let později se šesti tituly z okruhu WTA. V té době už měl Dokič za sebou rok ve vězení poté, co na australské ambasádě v Bělehradě s granátem v ruce vyhrožoval, že ji vyhodí do povětří.
Tenistka Dokičová se usmířila s otcem, vězení ho prý změnilo |
Až teprve před osmi lety vyjevila Dokičová světu celou pravdu o svém otci v knize Nezlomná. Jak ji bil, řezal páskem, plival na ni. Jak ji před US Open 1999 zkopal do bezvědomí. Jak ji zahrnoval nadávkami a po prohře v semifinále Wimbledonu 2000 ji nepustil do hotelu.
„Přežila jsem, ale takové štěstí neměla nebo nebude mít každá dívka. A to je smutná realita,“ napsala ke své zpovědi.
Když nyní na svém Instagramu oznámila otcovu smrt, pod fotografii z dětství připsala: „Jak víte, měla jsem s otcem obtížný a bolestivý vztah. Přes to všechno není nikdy jednoduché ztratit rodiče, i když se od něj odloučíte. Mísí se ve mně mnoho protichůdných a složitých emocí a pocitů. Na závěr této kapitoly se ale chci upnout na ty dobré vzpomínky.“
