Jakou známku si dá za letošní sezonu? "Dvě minus," říká třiadvacetiletá Lucie Šafářová, romantická perfekcionistka a přítelkyně Tomáše Berdycha. Zazářila postupem do finále v halové Paříži, ale také pětkrát vypadla v 1. kole.
"Chtěla bych konstantnější výsledky," přeje si osmatřicátá tenistka světa cestou na trénink na římském Foru Italiku. S českým týmem se tu o víkendu v semifinále Fed Cupu pokusí o malý zázrak: vyřadit obhájkyně titulu.
Víte, jaké páté výročí budete mít příští týden?
Páté? Kde? Na túře? (přemýšlí) Noo...
Přesně 5 let od vašeho prvního vítězného turnaje na světovém okruhu. V Estorilu 2005.
Aha. Připadá mi to hrozně dávno. Ale ty vzpomínky zůstávají.
Připomenu vám, co jste tehdy říkala. Třeba: Za prémii si koupím nový mobil, jsem na ně ulítlá. Stále to platí?
Od té doby, co jsem si pořídila iPhone, ta mánie skončila. Držím se iPhonu a jsem s ním strašně spokojená, jen si doplňuji různé druhy vnitřních aplikací.
Také jste líčila, jak se nedokážete dívat na thrillery a nervydrásající filmy. Pořád se u nich bojíte?
Pořád. Při hororech a podobných věcech utíkám od televize.
A největším zážitkem kariéry pro vás tehdy bylo, když jste si v Rakousku mohla zatrénovat se Steffi Grafovou. Co je to teď?
Pocity na velkých turnajích. Třeba letošní finále v Paříži, kde jsem byla zase schopná porazit hráčky kolem světové desítky. Nebo čtvrtfinále Australian Open 2007, kde jsem předtím vyřadila Mauresmovou ve stejnou dobu, co postoupil i Tomáš. To byl jeden z nejšťastnějších okamžiků.
Ještě o něčem jste před 5 lety v Estorilu hovořila: o věčných zraněních. Na tom se nic nezměnilo. Záda, kolena, loket, zdravotní neduhy vás provázejí celou kariéru.
A asi provázet budou. Tenis je náročný sport, zranění k němu patří. Ale – musím to zaklepat – je to lepší. Však také usilovně rehabilituji. Teď jsem stoprocentně zdravá.
I proto jste před sezonou nabírala svalovou hmotu?
To pomohlo. Hodně času jsem strávila v posilovnách. Ne že bych byla jak Rambo, na to nejsem geneticky stavěná, ale jsem silnější.
Baví vás posilovna, nebo je nutným zlem?
Tím druhým. Já jsem spíš soutěživá, baví mě hry jako fotbálek, nebo i běhání. Nemiluju trávit hodiny zvedáním závaží.
Zazávodíte si s Tomášem Berdychem? Třeba v tom běhu?
To by mi dal pěkně na pr... Ale ve stolním tenise s ním bojuju vyrovnaně. A ještě možná v nohejbalu, i když se zlepšil.
Na olomoucké univerzitě studujete psychologii. Špičkových tenistek s vysokoškolským diplomem je minimum. Neodrazuje vás, že obě činnosti lze obtížně skloubit?
Chtěla jsem to zkusit a zaměstnat hlavu i jinak. Ale s tím neustálým cestováním je to složité. Času, kdy můžu sednout k učení, mám tak málo. A já jsem perfekcionista, který když se do něčeho pustí, chce to dělat na 100 procent.
Znalosti psychologie vám nyní pomáhají i na kurtu?
Zatím do ní pronikám jen okrajově, mám za sebou prvák. Ale faktem je, že dnes, kdy první padesátka umí hrát relativně stejně dobře, je tenis hodně o hlavě. O tom, jak v hlavě zvládnete klíčové momenty.
Těsné porážky, například se Schnyderovou na US Open nebo s Venus Williamsovou zmečbolu v Paříži, jste loni rozdýchávala velmi těžce. Jak dlouho vám trvá, než se otřepete?
Mě každá taková prohra strašně mrzí. Pak nějaký čas nejsem schopná o zápase mluvit. Jiní ho třeba hned s trenérem rozebírají, já ne. Potřebuju čas, abych dostala emoce na normální hladinu. Většinou jsem v pohodě až druhý den.
Působíte dojmem romantičky. Jste taková?
Určitě! Kdyby mě někdo vzal na romantickou večeři při svíčkách, rozplývala bych se.
To Tomáš dělá, ne?
Jo jo. Tomáš ví, že to mám ráda. Tvrdí, že se svatbou nespěchá, že nepotřebuje mít na váš vztah papír.
Cítíte to podobně?
Chtěla bych být vdaná, až budu mít dítě, aby se narodilo do rodiny. Ale dokud děti nejsou, je v našem vztahu svatba nepříliš důležitá.
Stěhujete se nyní do Monte Carla. Co se vám tam nejvíc líbí?
Stálé počasí. A že je tam všude strašně čisto, upraveno.
Šla byste do kasina?
Podívat se. V Melbourne jsme museli projít kasinem, když jsme šli z hotelu do restaurace. Bavilo mě sledovat, jak lidi hrají. Ale samotnou by mě to nelákalo.
Český fedcupový tým před semifinále s Itálií: Lucie Hradecká, Květa Peschkeová, Petr Pála, Lucie Šafářová a Petra Kvitová
Výsledek Fed Cupu proti Itálii si tipnete?
Tak... 3:2 pro nás.
Rozhodně nejste favoritky. Může to být i výhoda?
Jasně. Nemáme co ztratit, nejsme pod tlakem jako Italky. Každá může porazit každou. Je to po roce další příležitost být ve finále. Dáme do toho všechno.
Pozorovala jste Italky poslední dobou?
Za všechno hovoří jejich výsledky. Schiavoneová vyhrála na antuce v Barceloně, Penettaová v Marbelle. Antuku mají nejradši, umí to na ní. Já mám na ní rozjezd vždy pomalejší, ale tréninky probíhaly dobře. Těším se. Je to otevřené.
Už proti Německu jste byla jedničkou týmu, ale roli vůdkyně jste odmítala. Jste partou čtyř hráček, které nepotřebují jasnou vůdkyni?
Přesně. Našemu týmu víc vyhovuje, když žádná z nás není vyloženě hvězdou, něčím extra.
Jako když se všichni motali kolem Nicole Vaidišové?
Teď je ta parta nejlepší.
Chápete Nicole, že skončila s tenisem tak brzy?
Nejsem s ní v takovém kontaktu, abych mohla posoudit důvody, které ji k tomu vedly. Já osobně mám tenis ráda a užívám si ho. Ale každý jsme jiný.
