A když o třináct let později z královské lóže na centrkurtu sledovala Petru Kvitovou, jako by se jí radost vrátila.
V nádherném slunečném odpoledni přála mladičké krajance proti ruské princezně Marii Šarapovové.
Předtím se coby komentátorka BBC Radio musela při zápasech pokoušet o nestrannost. V rozhovoru pro MF DNES v průběhu tradiční tenisové slavnosti ještě pochybovala, zda už její nástupkyně dozrála: „Zlepšuje se, ale pořád jí něco chybí.“
Nebyla nekritickou fanynkou, nemohla se oprostit od odborného pohledu na věc.
Obávala se, že na jedenadvacetiletou Kvitovou dolehne drtivá tíha finále. Dobře si pamatovala, jak je pod jejím zhoubným vlivem leckdy obtížné třeba jen přehodit míč přes síť.
Šarapovová oplývá sebedůvěrou, umí sokyni srazit pohledem. Jenže děvče z Fulneku se nenechalo zastrašit a Novotná žasla.
„Byla pro mě čest sedět mezi tolika hvězdami. Petra hezky hrála. Měla jsem z toho krásný pocit,“ rozplývala se poté na terase pod hráčskou restaurací.
Jana Novotná a Pete Sampras na slavnostní večeři wimbledonských šampiónů v Londýně (1998)
Společně s Martinou Navrátilovou přepadly vítězku hned po odchodu z dvorce.
„Když jsme se potkaly, poobjímaly jsme se a pobrečely si. Martina a Jana jsou moje hodné tetičky,“ líčila Kvitová.
Jana Novotná si tenkrát připomněla slast vlastního triumfu. Odrážela se v jejím úsměvu, v jejím hlase. Pyšně vítala další Češku ve vybrané společnosti: „Petra udělala historický krok. Teď už i ona patří do All England Clubu.“
