A snažil jste se, pane Kodeši?
„No, nesnažil. Byl jsem blbec!“ odvětil z bezelstným úsměvem.
Jindy o sobě Jan Kodeš mluvil jako o dědkovi, který hrál s dřevěnou raketou v minulém tisíciletí. A když jsem se ptal, zda se ho vážený Jaroslav Drobný ve Wimbledonu jako mládence ujal, vrtěl hlavou: „Kdepak! Já ho pořád otravoval. Ale s úctou. Vykal jsem mu. A on si toho vážil.“
Nemachruje. Trojnásobný grandslamový šampion klidně sám sebe shodí. Nemusíte ho pobízet k vyprávění. Naopak. Spíš jej někdy krotíte a omlouváte se, že už vážně potřebujete jít. Je frajerem v dobrém slova smyslu. Nebojí se podělit o jasný názor. Přitom ostatní neuráží, drží si svou úroveň. Přeje úspěch krajanům, radí a pomáhá.
