Jste soutěživý i mimo tenis?
Jsem a vždycky jsem byl. Odmala jsem chtěl být ve všem nejlepší: ať už ve škole, nebo když jsme s rodiči doma hráli karty. Asi to mám v krvi právě po nich, protože taky dělali závodně sport. Taťka je bývalý hokejista, mamka bývalá lyžařka.
To jsou pro profesionálního sportovce slušné geny.
Naši odmala chtěli, abych se sportu věnoval. A bylo jedno, jestli profesionálně, nebo jen pro radost. Chtěli, abych se hlavně hýbal, což je u dnešních dětí trochu problém.
Co dál jste podědil?
Asi jejich klid. Taťka je ajťák, rozvážný, nad vším hodně dumá. Odmala mě s mamkou učili, abych ke všemu přistupoval hlavně v klidu a bez emocí. Občas se na ně tedy podívám do lóže, když hraju, a to úplně v klidu a bez emocí nejsou. Sice se hlavně mamka snaží, ale vidím, jak to i v ní vře.
Někdo si může říct, že jsem v Miami všechny zválcoval, ale já vyhrál jen padesát jedna procent všech výměn. To je číslo, se kterým se dá získat trofej, ale taky úplně v pohodě vypadnout v prvním kole. Taková je realita dnešního sportu.
