Česká jednička premiérově vyhrála turnaj kategorie Masters, když v březnu v Miami poprvé porazila svůj vzor Novaka Djokoviče. Prvně byl Menšík i mezi nasazenými na grandslamu. „Těch poprvé je hodně. Od začátku roku vlastně pořád otevírám nové dveře,“ usmívá se devatenáctiletý rodák z Prostějova.
Za sebou má ale i méně zdařilou epizodu, když minulý týden na domácím turnaji kategorie challenger vypadl už v prvním kole.
S nadsázkou lze říci, že co týden, to nějaká novinka. Je těžké všechny změny vstřebat?
Docela jo, ale za svou cestu jsem rád. Vnímám na sobě i u okolí, že se zlepšuji. Proto je všechno nové, i když jsem na okruhu druhým rokem. Loni jsem byl zelenáč a nové prostředí jsem si testoval. Teď hraju lepší turnaje, bývám nasazený. To jsou příjemné starosti. Zatím je to skvělé, věřím, že na té cestě zůstaneme a budu se posouvat dál.
Selhání i doma. Menšík rychle končí v Prostějově, vyřadil ho hráč třetí stovky |
Vnímají vás elitní soupeři jinak než před rokem?
Každopádně. Loni se ode mě nic nečekalo, teď už ta očekávání jsou. Okolí vnímá, že jsem se posunul, soupeři ví, kdo jsem. Že se mi podařilo udělat pár výsledků. S mým týmem to ale neřešíme. Pořád se soustředíme na naši práci, můj výkon. Nechceme se rozptylovat.
Na všechny novinky každý nějak reaguje. Stává se, že někdy překvapíte i sám sebe?
(smích) To je dobrá otázka. Ale jo, stává se to. Jsem pořád na nějaké cestě. Díky tomu se jen hodně málo věcí opakuje. Pokaždé se potýkám s něčím novým, s novou nástrahou a překážkou. Týden co týden. Ty reakce přicházejí, člověk se na neznámé věci nemůže dopředu připravit. Přijdou a nějak se s tím popasujete. Ale za poslední rok a půl jsem nějaké zkušenosti nasbíral, vím, jak některé věci fungují. Takže se někdy sice sám překvapím, ale v tom dobrém smyslu.
Najdou se i nepříjemné premiéry. V Prostějově jste byl nejvýše nasazený...
Neřekl bych, že to bylo nepříjemné. Právě na těchto kurtech jsem poprvé držel raketu, na turnaji jsem jako kluk sbíral míčky a chodil jsem se dívat na naše nejlepší hráče. Zrovna tady jsem dostal poprvé šanci hrát mužský turnaj. Nejdříve v kvalifikaci, o rok později díky volné kartě i v hlavní soutěži. Teď byla situace jiná. Můj program se sice s termínem prostějovského turnaje neshodoval, ale když jsem v Paříži vypadl dříve a objevilo se tam malé okénko turnaj absolvovat, tak jsem z úcty k fanouškům a lidem rád nastoupil.
Jakub Menšík na turnaji v Římě.
Nelitoval jste pak, že jste nedal přednost přípravě na trávu?
To ne. Na tento turnaj jsem nepřišel vyhrát, chtěl jsem si zahrát doma před domácím publikem. Odehrál jsem slušné utkání. Když to nevyšlo, získal jsem, pro mě k lepšímu, více času na přípravu na travnatou sezonu a Wimbledon.
Skvělé výsledky přinášejí zvýšený zájem ze všech stran. Přichází nabídky tenisových odborníků, promotérů nebo manažerů. Je složité se v tom orientovat? Vybrat si, co je nejlepší?
Pro mě je to jednoduché. Moc dobře vím, kdo patří do mého týmu, a kdo ne. Trenér, fyzioterapeut, kondičák. A také manažer. Naprosto klíčová je vzájemná důvěra. Mým trenérem je už několik let Tomáš Josefus, známe se dlouho, věřím mu. To samé platí u Miroslava Černoška, který mě podporuje od mých začátků. Je to jediný manažer, který mě v Česku zastupuje.
Takže nabídky odmítáte?
Dobře si pamatuji, že když jsem byl dvě stě padesátý, tak po mně, s prominutím, neštěkl ani pes. Teď je to jiné. Na úspěch se snaží napojit spousta lidí, kteří nikdy neměli s mým jménem a kariérou nic společného. Jen cítí nějakou šanci, snaží se toho progresu zúčastnit. Ale já si dobře pamatuji, kdo při mně stál v dobrých i horších časech.
Další prohraný pětiseťák, opět zahodil náskok. Prokletí to není, věří Menšík |
V polovině sezony jste ve hře o start na Turnaji mistrů v Turíně. Sledujete průběžné pořadí, kde na postup ztrácíte necelých tři sta bodů?
Já ty žebříčky moc nesleduji. Nepočítám, kam se dostanu, když na turnaji postoupím třeba do semifinále. Myslím, že to spíše rozptyluje. Ale jsou hráči, pro které je to motivace. Můj osobní pohled je takový, že když budu hrát dobře, výsledky přijdou. Co se má stát, to se stane. Je fakt, že první polovina sezony byla skvělá. Tomu odpovídají body i postavení v žebříčku. Do konce sezony je daleko. Kdyby se to povedlo, splnil by se mi další sen. Na lednici jsem start na Turnaji mistrů jako cíl pro sezonu připnutý neměl. Ale je fajn, že jsem ve hře.
Jste poměrně čerstvou českou jedničkou. Znamená to něco?
Je to jen číslo, ke kterému se doopravdy neupínám. Možná hraje roli při nasazování v Davis Cupu, to je vše. Mnohem důležitější je, že jsme úplně na špici s Jirkou Lehečkou a Tomášem Macháčem tři hodně vyrovnaní hráči. Vzájemně se motivujeme. Jsme konkurenti, ale současně máme skvělé vztahy. Věřím, že to jednou dotáhneme k velkému společnému úspěchu. Všichni si to přejeme.
