Finálový duel s Australankou Stosurovou ukončila 14. esem v podání. „Levácká zatáčka“ navedla Šafářovou k radosti, štěstí a dalších pozitivních emocí.
Diváci na tribunách nadšeně tleskali, hvízdali, křičeli, oslavovali trochu nečekanou šampionku. Česká tenistka jim posílala míčky a ukazovala palec. „Díky, jste jedničky!“
Na antuce v areálu pražská Sparty prožívala emotivní chvíle. Vzpomínala, jak od loňského léta bojovala se zraněním břišních svalů, pak kvůli bakteriální infekci ležela v nemocnici. Jak se vracela na kurty, ale nedařilo se jí vyhrávat singlové zápasy...
Když vyřadila v pátek obhájkyni Karolínu Plíškovou, říkala, že má sladké pocity. „Teď je to nejsladší,“ prohlásila na tiskové konferenci a z výrazu se dala poznat její čirá radost. „Jsem šťastná, že se mi podařilo vyhrát turnaj v Praze, takhle se nastartovat do sezony. Je to pro mě po té dlouhé nemoci a cestě zpátky, kdy se nedařilo, velmi emotivní. Vyhrát navíc před podporou, co tu byla, je prostě úžasný.“
Kdyby vám to někdo řekl před turnajem, co byste mu odpověděla?
Že by to bylo krásný, a ono to je krásný!
Ale věřila byste tomu?
Proč ne. Už s Kájou ve Stuttgartu jsem se cítila dobře, takže jsem doufala, že to vítězství jednou přijde. Jsem ráda, že to přišlo zrovna tady.
Dá srovnat pražský titul s tím loňským z Dauhá?
Tenhle titul je o to sladší, že je doma. Jak diváci celý týden na tenis chodili a jak nás podporovali, byla paráda. Hrálo se mi úplně úžasně. Je to můj druhý největší titul kariéry.
Triumfovala jste tady na Spartě potřetí, ačkoliv dřív to byl turnaj nižší kategorie. Přesto povedlo se vám tolikrát vyhrát někde jinde?
Řekla bych, že ani v juniorských soutěžích se mi to nepodařilo. Je to krásný.
Je to pro vás takový začátek sezony, že?
Konečně jsem v černých číslech. (smích) V Americe a turnaje předtím to pořád ještě nebylo ono, bojovala jsem, abych se dostala do formy. Teď už musím říct, že semifinále s Kájou i finále se Samanthou byla utkání, o kterých můžu říct, že jsem byla stoprocentní. A to je pro mě asi nejlepší zpráva.
Co rozhodlo finálové utkání se Stosurovou. Pomohla vám soupeřka hodně ve druhém setu, když udělala čtyři dvojchyby?
Začala dobře, tlačila, výborně servírovala, vykopávala ten svůj forhend nahoru, pořád jsem byla v defenzivě a čekala na příležitost, kdy bych zápas mohla otočit a jít do úderů víc. Pak mi dala šanci ve druhém setu, já ji využila a celá nálada zápasu se otočila na mojí stranu. Ve třetím setu to byl velký boj, zahrála jsem výborný game za stavu 3:3. A pak už jsem si podržela servis.
A zakončila jste utkání skvělým podání, dala jste celkem 14 es?
Míčky létaly v tomhle počasí víc. Celý týden jsem tady dobře servírovala, jsem ráda, že jsem to udržela až do finále, protože to byl určitě klíč k vítězství.
Na poslední dva míče jste zahrála dvě esa. Svědčí i tohle o zvýšené sebedůvěře?
Snad ano. Říkala jsem si, že do toho musím jít, protože ona mi zápas zadarmo nedá, takže jsem říkala, že musím být odvážná a hrát svoji hru. Že to zrovna vyšlo takhle, je o to lepší pocit.
Co jste říkala na atmosféru?
Diváci byli úžasní. Musím říct, že se to dá rozhodně srovnat s Fed Cupem. Samozřejmě O2 arena je ještě o hodně větší, ale tady je zase publikum blíž, vytvoří se větší kotel. Opravdu mě hnali dopředu. Strašně moc jim děkuju za tuhle úžasnou podporu.
Už jste si stihla napsat s trenérem Robem Stackleym, který s vámi kvůli nemoci nemohl být?
Zatím jsem si nevolali, ale před zápasem jsme si napsali. Měla jsem tady místo toho podporu mého týmu - přítele, sestru, neteře...
27. dubna 2016 |
