"Jsem ráda, že jsem to dotáhla," řekla šestadvacetiletá česká tenistka v rozhovoru pro Radiožurnál.
Poprvé v kariéře si na grandslamu zahrajete ve třetím kole. Svazovalo vás vědomí úspěchu ve snaze ukončit zápas?
Nervy byly, to je normální. To padne na každého, kdo je v této situaci poprvé jako já. Jsem moc ráda, že jsem si vytvořila novou šanci ve třetím setu, kde jsem navíc zvládla hodně těžkou situaci. Upřeli mi vítězný míč na lajně u prvního mečbolu, aspoň diváci mi to říkali. Je to brutální, že si vlastně musíte ten zápas vyhrát dvakrát. Teď jsem ráda, že jsem to dotáhla. To by byla hodně velká bolest.
Rozhodl fakt, že jste hodně využívala šance? Proměnila jste pět z devíti brejkbolů.
Byl to těsný zápas. První set jsem začala výborně, uvolněně, přehrávala jsem ji ve všem, i když ona hrála dobře. Pak to na mě padlo, trochu nervozita, člověku trochu zpomalí ruka a už je to jiné. Ona je moc dobrá hráčka, začala mě tlačit.
Zdá se, že z úspěšných výsledků ve čtyřhře čerpáte sebevědomí i do dvouhry.
Když za stavu 5:3 a 15:40 jdete servírovat, dáte eso nebo přímý bod z podání, je to všechno o sebevědomí. Že si dokážete hlavu trochu srovnat a říct si: Znova, znova. A věříte, že to dáte.
Díky deblovým úspěchům máte za sebou početnou šňůru utkání. Jak všechno zvládáte fyzicky?
Nejsem úplně zvyklá hrát tolik zápasů. Mám natažený stehenní sval, zadek, rameno. V zimě budu muset přidat na kondici, zesílit svalově. Teď musím dodřít sezonu s tím, co mám.
