Muž, který se téměř 40 let specializuje na terapii ruky, uznávaná kapacita působící ve francouzském Grenoblu a přednášející po světě.
Muž, který dostal do péče pořezanou levačku Petry Kvitové, a jelikož vycítil, že je česká tenistka ochotna dřít až k slzám, rozhodl se, že právě takhle to spolu udělají.
„Jsem šťastný. A velmi hrdý,“ popisoval fyzioterapeut v zákulisí arény Phillipa Chatriera, kde Kvitová absolvovala velkolepý comeback. „Po všem, čím si prošla, by tomu nikdo nevěřil.
Její zranění bylo opravdu velmi vážné, měla pořezané šlachy na všech prstech a dva nervy k tomu. Že hrála tak brzy a tak dobře, je úžasná věc.“
Na návratu Kvitové mají zásadní podíl její čeští operatéři i všichni, kdo o ni následně ve vlasti pečovali. Odborník z Grenoblu ale tomuhle týmu dodal jakýsi faktor X.
Doplnil fungující skládačku, jako když jednou přísadou dotáhnete koktejl k dokonalosti. Nejdřív ovšem musel zjistit, kdo to vlastně Petra Kvitová je.
Kvitová? Podívám se na to
Profesor Thomas nic nezakrývá, nejlépe je mu v horách při turistice. „Tenis mám rád, ale nejsem žádný bláznivý nadšenec. Baví mě se dívat, jak ho lidi hrají, ale jinak ho moc nesleduju,“ vypráví.
Loni těsně po Vánocích mu zavolal jeho dobrý známý z Česka Radek Kebrle s prosbou, zda by za ním nemohla přijet jedna nová pacientka. „Řekl jsem: Jasně. Ale jednodušší bude, když přijedu já do Prahy,“ líčí. „Pak jsem se na internetu podíval na její jméno.“
Vida, dvojnásobná šampionka Wimbledonu. Sportovkyně, kterou v jejím bytě pořezal neznámý útočník. I díky Thomasovi jsou tyhle noční můry pryč. V Praze strávil několik dní a spolupráce se rozjela.
„Zázrak? To ne. Ale od samého začátku šlo všechno správně,“ říká. „Operoval ji výborný chirurg. Ona byla od začátku optimistka a vše brala i trochu s ironií, což je dobrá cesta; řada lidí naopak propadá chmurám a je na dně. Petra je velmi ochotná, skvěle dodržovala protokol. Dokonalý pacient.“
Kebrle, operatér Kvitové a český expert z Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie, se neváhal obrátit na ještě zkušenějšího kolegu.
„Známe se snad dvacet let,“ líčí Dominique Thomas, sám ročník narození 1945, publikující ve francouzštině, angličtině i italštině. „Měla v Praze velmi dobrou péči, ale Radek mi tehdy řekl: Vy možná máte víc zkušeností.“ A také, což se zpětně ukazuje jako důležité, jistý „tah na branku“. Bolelo to, o tom žádná. Většina výher se rodí právě z bolesti.
Petře při cvičení tekly slzy
Kvitová se rozhodla, že se prostě vrátí, žádný pokyn pro ni nebyl nesplnitelný. V tom na sebe narazili dva lidé podobného ražení.
„Když vidím, že lidé opravdu chtějí, jdeme do toho. A chci po nich ještě víc,“ vysvětluje profesor Thomas. „Jestli jsem byl tvrdý? To já jsem, hodně. A na Petru určitě. Ale ona to brala. Je to ryzí sportovkyně a bojovnice.“
Napoprvé to šlo hladce, pak se objevila krizová chvíle: Kvitová se vrátila z Kanárských ostrovů na druhý společný úsek v Grenoblu. „A její ruka byla velmi ztuhlá.“ Tady nastoupila tvrdost bez kompromisů.
Nároky byly vyšší než v Praze. „Při prvním setkání nám pan Thomas říkal: Nádherné, super práce. Ale při druhém, po Kanárech, měl jasno: Takhle to vůbec nejde,“ stále si vybavuje kondiční kouč Kvitové David Vydra. „Fakt byl drsný. Cvičení s ním bolelo strašně, Petře tekly slzy. Ale díky tomu se to takhle celé urychlilo.“
Grenoble byl – s ironií, již Kvitová a její blízcí vyznávali – docela luxusní mučírnou. Vyplatilo se! „Nečekal jsem, že se ztuhlá ruka uvolní takto rychle,“ přiznává i Thomas.
A o pár měsíců později už jsou spolu v Paříži. Dílo je dokonáno a gratuloval i specialista na terapii ruky Thomas.
Mohla by být stoprocentní
Na setkání v areálu Rolanda Garrose se míchaly emoce, radost i profesionalita. „S Dominiquem jsem se hned bavila. A říkal, že se ruka zase zlepšila,“ líčila Kvitová po výhře nad Američankou Boserupovou; ve 2. kole ji čeká její krajanka Matteková-Sandsová.
Že by byly věci ideální? To jistě ne. Ale naděje, to je spolu s tvrdou prací nejcennější prostředek, jejž mají k dispozici. „Nemá plný rozsah, ani teď ne. Časem se to bude lepšit,“ věří profesor Thomas. Kvitová stále musí radostí zatínat pravou pěst, levačka jí to neumožní. Těžké poranění šlach a dvou nervů vybízí od samého začátku k otázce: Bude to ještě někdy jako dřív?
„Myslím, že by mohla být stoprocentní. Doufám. Ale jisti si nejsme, nervy se nespravují tak rychle jako šlachy,“ je Thomas upřímný.
Pokud se tak ovšem stane, bude u toho i on. „Tenis teď sledovat určitě začnu,“ mrkne. Zůstává tak prostor pro mnohem větší oslavu než s jedním, a navíc ještě rychle vypitým pivem.
