Nekonečný had diváků, sunoucí se mezi jednotlivými kurty rozlehlého areálu v Melbourne parku se nestačil divit. Zatímco první dva sety duelu hráčů těsně za branami první světové stovky sledovalo pár desítek nadšenců, v závěru dramatického maratónu nebylo kolem "desítky" k hnutí. Fukárek sice začal výtečně, když po zisku prvního setu vedl ve druhém 4:3 a podával, zarputilý Brazilec však skóre dokonale otočil a za stavu 2:1 na sety a 5:2 podával na vítězství a postup do 2. kola.
Jenže v tu chvíli předvedl zase dokonalé zmrtvýchvstání český tenista, odvážnou hrou si vynutil tie-break a po jeho zisku dospěl nekonečný maratón do pátého setu. V něm už pod bedlivým dohledem nehrajícího daviscupového i fedcupového kapitána Jana Kukala a tenisových krajanů Damma, Suka či Pály zvládl Fukárek téměř 20 minut dlouhý game a vedl 5:4, jenže jeho sluncem lehce ožehlá tvář prozrazovala stopy po únavě a při každé možné pauze si protřásal křečemi znavené ruce. Brazilec na tom sice se silami nebyl o moc lépe, v rozhodujích gamech však vyrobil méně chyb a z postupu se nakonec přece jenom radoval on.
"Škoda, k vítězství jsme měli oba stejně blízko. Moc mě mrzí konec druhého setu, kdy jsem měl potvrdit brejk na 5:3 a mohl vést 2:0 na sety, jenže Simoni si vyžádal ošetření a po něm jsem slevil ze své aktivní hry a pasivita se mi nevyplatila. Následný obrat byl podobného ražení, byl jsem už prakticky ze hry a v takové chvíli se člověk uvolní, nemá co ztratit a najednou to jde! Pak jsem věřil, že využiji jeho slabšího psychického rozpoložení a brejknu ho hned na úvod páté sady, ale Simoni to ustál a byl z toho nakonec ten dlouhý maratón" vyprávěl už odpočatý Fukárek, jehož v rozhodujícím dějství výrazně limitovaly zdravotní potíže.
"Měl jsem křeče v prstech u rukou, takže jsem nemohl hrát naplno. Při přestávkách jsem to protřepával a pak to chvilku šlo, jenže když přišla křeč během výměny, musel jsem rychle zakončit a to bylo o štěstí. V závěru jsem spoléhal na své podání, jenže jsem nemohl pořádně uchopit raketu a chodit na síť, takže se rozhodovalo od zadní čáry a tam byl dnes Brazilec lepší. Ošetřit jsem se nechal jen jednou, podobné potíže jsem měl už v Paříži a tak jsem věděl, že v tu chvíli se s tím nic nenadělá. Ale těší mě, že jsem to silou vůle dohrál a věřím, že i díky tomu už příště podobný zápas vyhraji." uzavřel optimisticky Ota Fukárek, který tak na svou první grandslamovou singlovou výhru stále čeká.
Ani Daniel Vacek se v téměř souběžně hraném utkání nakonec proti Davidu Nalbandianovi neprosadil a prohrál s ním ve čtyřech setech. Mladý talentovaný Argentinec se loni ve své premiérové sezóně mezi seniory posunul na žebříčku hned o 200 míst a je nyní za Caňasem a Corrijou argentinskou trojkou. Grandslamovou premiéru si odbyl na loňském na US 0pen, kde upoutal pozornost ve druhém kole výhrou nad Francouzem Escudem v pěti setech a ztroskotal až ve 3. kole, když prohrál s Kafelnikovem 1:3 na sety. Vášnivý rybař a velký fanda rallye a fotbalu klubu River Plate byl nad síly českého hráče, který se po loňském zranění zád do bývalé formy dostává obtížně zpět.
"I přes prohru jsem ale spokojen, sehrál jsem důstojnou partii ve a vydžel v tom nepříjemném promněnlivém větrném počasí celé tři hodiny. Soupeř to byl obtížný, klasický představitel houževnatých mladíků, kteří by s přimhouřením oka pomalu mohli být mými dětmi..." usmíval se Daniel Vacek, který považoval za klíčový moment ztrátu první sady.
"Celý úvodní set byl vyrovnaný, ale tie-break jsem totálně zvoral - 0:7, nepovedly se první čtyři balóny i s trochou smůly a už jsem se vezl. Druhý set mi ale sedl, ve třetím jsem ještě otočil z 0:2 na 3:2, ovšem Argentinec se pak rozehrál. Nakonec rozhodovala úspěšnost proměněných brejků v gamech, kterých jsme sice oba měli stejně, ale já je nedokázal využívat v takové míře, jako on."
I přes ne zcela stoprocentní zdravotní stav však Dan Vacek kariéru uzavřít nehodlá. "Záda jsem cítil i dnes, kdy bylo chvílemi vedro, ale vzápětí foukl studený vítr a tak jsem musel být neustále v akci. Věk už zkrátka ošidit nelze, když přestaně bolet někde, začne hned jinde.. Ale motivace mi určitě nechybí, tenis mě pořád baví, rád díky němu cestuji a poznávám svět, takže na konec kariéry zatím rozhodně nepomýšlím."
