Dál totiž jedenatřicetiletého Švýcara čeká - Wimbledon. A obhajoba loňského titulu.
Za sebou má přitom Federer atypických deset měsíců, od loňského turnaje v Cincinnati nezvedl nad hlavu vítěznou trofej. Hrál ve finále v Basileji i na Turnaji mistrů v Londýně, letos v Římě vyzval v souboji o trofej na antuce Nadala. Ale nic.
Až v německém městě, kde po něm pojmenovali jednu z alejí, se dočkal. V prvním letošním finále třicátníků porazil popatnácté v kariéře Michaila Južného 6:7 (5), 6:3, 6:4. "Podání mě zachránilo," komentoval svých dvanáct es ve finále.
Na travnatém kurtu opět jakoby ožil. "Cítím to. Cítím se sebevědomý. Teď s napětím čekám, co bude dál. Opravdu mě potěšilo, jak jsem hrál uplynulý týden."
Na konto přidal 77 titul ve dvouhře a v historické tabulce se vyrovnal Johnu McEnroeovi. Lepší jsou jen Ivan Lendl s 94 a Jimmy Connors se 109 triumfy.
Statistikou posledních měsíců se však Švýcar příliš nezabývá. "Nehrál jsem špatně, i když lidé si mohli myslet, že mi to nejde. Nebyla to pravda," vysvětloval. "Vyhrál jsem za těch deset měsíců docela dost, ale ne dostatek. Navíc, v těch rozhodujících momentech byli soupeři lepší."
Na německé trávě si bývalý první tenista světa pochvaloval - dva kanáry, které ve čtvrtfinále uštědřil Zverevovi; semifinálovou výhru nad Haasem i výsledek finále nad Južným. "Tohle jsou přesně vítězství, které v této fázi sezony potřebuju. Na tuhle část jsem se hodně připravoval a jsem rád, že se to vyplácí."
Z jedenácti startů v Halle vyhrál šestkrát. Na kontě má i čtyři "double" Halle - Wimbledon z let 2003 - 2006.
"Tohle je naprosto odlišné od roku 2003. Před deseti lety jsem odjížděl do Wimbledonu pod takovým tlakem," vzpomněl na zisk svého prvního grandslamového titulu.
V mezičase jich nasbíral sedmnáct. I na tlak si zvykl. "Na obhájce je vždycky velký, ale už to všechno znám. Hrát ve Wimbledonu je vždycky privilegium a já se chci předvést co nejlépe."
Ale co na to světové jednička Djokovič, loňský finalista Murray a osminásobný pařížský šampion Nadal?
