"Ve své zemi vyhrál zlato na turnaji, kde se od něj hodně očekávalo. To změnilo jeho psychiku - směrem k důležitým zápasům," řekl Djokovič po prohře 6:7 (10), 5:7, 6:2, 6:3, 2:6.
Srb suverénně procházel posledním grandslamem sezony, na němž obhajoval loňský triumf. Jenže ve finále - ejhle, Murray byl příliš těžkým protivníkem. První dva vyrovnané sety získal Brit v koncovce. Ve větrné smršti, která ovlivnila zejména první polovinu utkání, se lépe srovnal s podmínkami.
Djokovič se trápil, kazil, bezmocně rozhazoval rukama. "Oba jsme se s tím hodně prali. Kazili jsme, ale také jsme předvedli spoustu vynikajících úderů," povídal. Zejména jejich dlouhé výměny v závěru zápasu zvedaly diváky na stadionu Arthura Ashe ze židlí. A právě v nich bývalý první hráč světového žebříčku selhal.
Ve třetím a čtvrtém setu sice rázně nakročil k velkému obratu, ale... "I když jsem prohrával 0:2 na sety, pořád jsem věřil. Ve třetím a čtvrtém setu jsem hrál skutečně dobře, ale pak jsem měl trochu pomalejší start do pátého, a to mě stálo vítězství," přiznal pětadvacetiletý tenista.
V loňském semifinále proti Federerovi vyhrál navzdory dvěma mečbolům Švýcara, letos obrat do vítězného konce nedotáhl. Když dvakrát v úvodu rozhodující části hry ztratil podání, tušil: Je zle! "Už bylo těžké to zvrátit. On na mě navíc vytáhl skvělé podání ve chvílích, kdy to potřeboval."
Protože právě v tom se Andy Murray za poslední období změnil. Výsledek devítiměsíční spolupráce s Ivanem Lendlem je zřetelný - Brit je na kurtu psychicky mnohem vyrovnanější a silnější.
Olympijský triumf mu dodal kuráž. "Už léta je to špičkový hráč, tolik finále prohrál... Ale teď je z něj šampion. Zasloužil si vyhrát víc než kdokoli jiný," přidal Djokovič. Právě tato slova prý řekl britskému tenistovi i v momentu, kdy po pětisetovém finále obešel síť a gratuloval k mu k vysněnému prvnímu grandslamovému triumfu.
