V jeho rodné zemi se tento týden koná tenisový challenger, Forlán v hlavním městě Montevideo nastoupí do čtyřhry s Argentincem Federicem Coriou, 101. hráčem světového žebříčku. Dohromady je svedl jistý Ignacio Carou, rovněž Uruguayec.
Co na tom, že se Forlán s Coriou potkají teprve podruhé v životě.
„Ignacio už dříve vtipkoval, že bych měl někdy v budoucnu hrát,“ narážel Forlán na 25letého krajana. „Říkal jsem mu, že nechci, že nemám čas. A on mi o několik měsíců později poslal Federicovu fotku a napsal: ‚Mám pro tebe parťáka na challenger v Uruguayi.‘ Myslel jsem si, že si dělá legraci, ale myslel to vážně.“
Pro Alcaraze začal Turnaj mistrů prohrou, favorit nestačil na Ruuda |
A tak si díky divoké kartě Forlán už ve středu zahraje profesionální tenisový zápas.
„Během toho, co jsem hrál fotbal, jsem si nedokázal představit, že bych mohl hrát zápas proti profesionálním tenistům. Ale kdybych tu příležitost dostal, užil bych si to,“ líčí. „Nevím, jestli jsem první profesionální fotbalista, který se stal profesionálním tenistou, aspoň na jeden zápas. Ale určitě je to pro mě čest.“
A přípravu na utkání rozhodně nepodceňoval. „Vím, že to bude těžké, ale nemám co ztratit. Vážím si, že mi pořadatelé dali možnost se turnaje účastnit.“
Debl s argentinským parťákem už má Forlán ostatně vyzkoušený. Jako teenager nastoupil na kurt po boku legendárního Diega Maradony, se kterým hrál čtyřhru coby čtrnáctiletý fotbalový talent. Pár let předtím, než se z něj stala hvězda.
Diego Forlán v dresu Uruguaye.
„Představte si, jaké to pro mě bylo, že jsem s ním mohl sdílet jednu stranu kurtu. Měli jsme pěkný vztah, on byl hodně soutěživý, takže jsme si dobře zahráli. Pak jsem mohl dlouhá léta zářit ve fotbale. Byl to sen.“
V týmovém sportu se mu dařilo náramně. V Americe si ho vyhlédl Alex Ferguson, za uruguayský talent zaplatil téměř sedm milionů liber a Forlán tak zamířil oslnit anglický klub Manchester United. V roce 2004 z něj přestoupil do španělského Villarrealu, další jeho cesta vedla do Atlética Madrid.
A právě na jihu Evropy nejvíce zazářil.
Za Villarreal nastřílel 54 gólů, v Atléticu ještě o dvacet více. Snový pro něj byl rok 2010. Španělskému klubu výrazně pomohl k výhře v Evropské lize, když ve finále dvěma góly zařídil výhru 2:1. V srpnu téhož roku vyhrálo Atlético i Superpohár a platný byl Forlán také v reprezentaci. Na mistrovství světa v Jihoafrické republice získal Zlatý míč pro nejlepšího hráče šampionátu.
Při fotbale spoléhal především na šikovnou pravačku, tenisovou raketu ale drží v levé ruce. Dřív se chlubil i jednoručným bekhendem, poté ale přešel na obouručný. V uplynulém roce se účastnil pěti ITF turnajů pro hráče starší 45 let, jednou se dokonce dostal do finále.
Teď ho ale čeká větší výzva.
Co začalo jako dětský koníček, se během jeho života proměnilo ve sportovní obsesi.
„Jako malý jsem hodně sledoval Borise Beckera, bavilo mě koukat na Ivana Lendla. Ale užíval jsem si i hru Andreho Aggasiho nebo Peta Samprase,“ vyjmenovává Forlán své idoly.
„Pamatuju si, když jsem v roce 2001 sledoval na Wimbledon. Goran Ivaniševič dostal divokou kartu, protože přes žebříček se nedostal. A nakonec celý turnaj vyhrál. Koukal jsem na jeho finále s Patrickem Rafterem, bylo to neuvěřitelné.“
Tenis Forlán sleduje pravidelně. Pouští si zápasy z okruhu ATP, ale i z nižších challengerů. Teď si na jednom zkusí i zahrát.
Navíc jen kousek od místa, kde objevoval své fotbalové umění.
Ve městě, kde začal svůj sportovní příběh.
Fotbalový i tenisový.
