Že jsou hrdí, že zrovna oni mohou být součástí výběru kapitána Jaroslava Navrátila, nemusíme připomínat. Jiří Lehečka, Tomáš Macháč, Jakub Menšík i Adam Pavlásek o reprezentaci své země často mluví. Kromě Lehečky, který léčil zranění, si navíc všichni užili i atmosféru na olympijských hrách.
„Je to ještě něco jiného než Davis Cup,“ přibližuje Macháč. „Je to sen asi každého sportovce, do poslední chvíle jsem doufal, že budu moct jet,“ přidává se jeho kolega Lehečka, jenž duely v Paříži sledoval pouze z domova. „Bylo to těžké, díváte se na televizi na zápasy, které jste mohli hrát. Ale o to větší motivaci mám, abych se dostal do Los Angeles.“
Tenisoví učni vyspěli. Češi už jezdí na Davis Cup s myšlenkou na vítězství |
Zatímco jiní olympiádu dobrovolně vynechali, a stejně tak zvolili odpočinek místo aktuálně probíhající týmové soutěže, Češi do Valencie dorazili v nejsilnější sestavě.
„Všichni se doplňujeme, je fajn se dvakrát za ten rok sejít, semknout se a táhnout za jeden provaz,“ vysvětluje Lehečka. „Sezona je dlouhá a 99 procent z ní jsme jenom my a náš tým. Když máme šanci být všichni dohromady, tak ukazujeme týmového ducha.“
V příspěvcích na sociálních sítích si můžete všimnout, že spolu vycházejí i mimo kurt, často odpočívají třeba u her na playstationu a chodí na společné večeře. „A další důvod, proč se na Davis Cup všichni těšíme, jsou fanoušci. Vždycky jich za námi přijede hodně a podporují nás.“
Třeba i když se českým tenistům tolik nedaří.
Španělský tenista Roberto Bautista-Agut a Jiří Lehečka zápolí na Davis Cupu.
Ve Valencii na úvod podlehli Španělsku 0:3 na zápasy, přesto jste z tribun mohli slyšet typické tóny z trubek a hlasité pokřiky, které mnohdy předčily i bouřlivé domácí publikum. „Atmosféra byla fantastická,“ potvrdil i Macháč.
Jenže zrovna on na daviscupové duely často doplácí. Ve středu se utkal s hvězdným Carlosem Alcarazem, ze začátku vše působilo až snově. Třiadvacetiletý Čech ovládl první set a pochvaloval si, že dokáže být rychlejší než třetí hráč světa.
Jenže ve druhé sadě ho zradilo vlastní tělo, dostal křeče a nemohl pokračovat. Do šatny ho týmoví trenéři a fyzioterapeuti dokonce museli odnést.
„Před Davis Cupem jsem měl virózu, necítil jsem se úplně stoprocentně,“ přiznal pak Macháč. „Ale věděl jsem, že si vezu skvělou formu. Davis Cup miluju, reprezentovat miluju, takže jsem si myslel, že se naladím. Ale tělo tentokrát řeklo ne.“
Přehrával Alcaraze, věřil ve výhru. Bohužel mě porazil virus, litoval Macháč |
Ačkoliv nesnesitelné křeče přičítal nedávné nemoci, sám dodal, že podobné momenty zažil při Davis Cupu už dříve. „Ale to bylo spíš nervozitou, v hlavě. S tím už jsem se naučil pracovat, přece jen jsem důležitých zápasů odehrál už hodně.“
Ale že při týmové soutěži působí na kurtu jinak než na individuálních akcích, si všímá i kapitán Navrátil. „Na turnajích hraje dlouhé zápasy bez křečí, ale tady se mu to stalo potřetí nebo počtvrté. A pak je těžké hrát se třetím hráčem světa.“
Možná si vzpomenete na minulý rok, kdy čeští tenisté rovněž zápolili ve španělské Valencii. Macháč tehdy jako týmová dvojka bojoval s Korejcem Hong Song-čchanem téměř tři hodiny, nakonec zvítězil 7:6, 4:6 a 6:2.
V průběhu druhé sady ale českého všeuměla rovněž provázely nepříjemné křeče.
Tomáš Macháč bojuje s křečemi na Davis Cupu ve Valencii.
„Jeho kondice je výborná, je mladý, ale cítí větší zodpovědnost, hraje za svoji zemi. Korejec byl kolem 250. místa, Tomáš měl jasně navrch. Byl ale ve stresu a z neuvěřitelného tenisu šel pak dolů,“ vzpomíná Navrátil.
I přes zdravotní trable si Macháč v Davis Cupu drží solidní bilanci, z devíti odehraných singlových zápasů jich sedm dokázal vyhrát. A tak ho ještě víc mrzí, že ten středeční musel skrečovat. „Nikdy to není lehké rozhodnutí, takhle jsem zápas končit nechtěl,“ litoval.
„Tomáš byl uvolněný, hrál nádherný tenis, věřil si, Alcaraz byl pod velkým tlakem,“ pochválil ho i Navrátil. „Tohle se mu ale stalo poněkolikáté, to už je na zvážení. Něco to naznačuje, musíme najít příčinu. Mrzí to hlavně jeho, protože hraje super tenis.“
Macháčovo zápolení se soupeři a vlastním tělem a hlavou tak ukazuje, že Davis Cup je odměnou i velkou zodpovědností. Že tlak může mnohdy nakopnout k fantastickým výkonům. Ale že pod českou vlajkou můžou občas přijít křeče. Mentální i fyzické.
