„Je jiná. Upravená a zpomalená,“ hodnotil Jiří Veselý, česká jednička pro baráž o udržení ve Světové skupině v Davis Cupu.
V Haagu ve čtvrtek lilo a lilo a jako by „napršela“ i vrstva oranžové drti v útulném multifunkčním komplexu. Venku pod vrstvami vody mokvaly trávníky fotbalových hřišť, vevnitř lze hrát plážový volejbal a v hlavním prostoru se aktuálně vyjímá tenisový kurt.
Jako další důkaz toho, jak lze v Davis Cupu „čarovat“ s povrchem.
Nizozemci zvolili antuku hlavně proto, aby co nejvíce odradili Tomáše Berdycha. Přechod z amerických betonů není příjemný, zvlášť když se na tvrdém hraje povětšinou i při navazujícím asijském turné. „Tohle byl jeden z faktorů, proč nepřijel. Ale já byl šťastný. Mně antuka vyhovuje,“ říká Veselý.
Krok číslo 1 pořadatelům vyšel.
A tak zkusili i krok číslo 2.
„Kurt byl příjemný, daleko rovnější. Přes noc ale přihodili,“ líčí kapitán Jaroslav Navrátil. „Říkal jsem supervizorovi, že je antuky trochu moc. Podle pravidel se od pondělí do povrchu nesmí hrábnout, ale setkali jsme se s tím už dříve.“
On sám to za svého úřadování zažil v Chile či v Belgii. Úplným extrémem je vzpomínka z 80. let, kdy proti týmu s Tomášem Šmídem domácí Paraguayci naleštili parkety tak, že po nich Češi klouzali jako po ledu a nemohli najít vhodnou obuv. Čachry s antukou jsou přece jen obvyklejší (a také jednodušší).
„Nepitval bych se v tom,“ radí český šéf Navrátil. „Prostě jdeme hrát tenis na antuce. Musíme mít čistou hlavu a věřit si. Ať to bude pomalé, nebo rychlé, hlavně je to třeba ustát. A být v neděli spokojenější.“
Češi v úspěšné daviscupové éře posledních let doma hrávali takřka výhradně na tvrdém povrchu. Jen na čtvrtfinále 2012 se Srby nechali naplnit O2 arenu drtí cihlové barvy. Původně jako zbraň proti Novaku Djokovičovi - a ten nepřijel.
Nemuset proti sobě mít soupeřovo eso, to se pochopitelně hodí vždy. Zároveň platí, že současní tři čeští singlisté Veselý, Lukáš Rosol a Adam Pavlásek mají antuku v oblibě, byť náhlá změna ze středy na čtvrtek preference lehce upravila.
„Jirkovi to nevadí, ten trénoval úplně v pohodě. Proti de Bakkerovi pomalejší povrch naopak může být lepší,“ soudí Navrátil o střetu s nizozemskou dvojkou; Thiemo de Bakker by spíš uvítal, aby míče svištěly poněkud svižněji. „Naopak pro Lukáše (Rosola) je to těžší: hraje jiný, razantnější tenis. Ráno na tréninku míč prakticky nemohl zabít. To může být trochu komplikace.“
I v tom, že lze v průběhu tenisové sezony šachovat s povrchem, ale spočívá magie Davis Cupu.
„My hráli většinou na tvrdém. As tím nic neuděláte,“ usmál se Navrátil. „Tady lze ubrat i přisypat, zrychlit i zpomalit. Bude na supervizorovi, jestli to stáhnou, nebo ne. A případně o kolik. Pro hráče také není jednoduché trénovat tři dny na něčem - a pak si zase zvykat.“
Na čem tedy v pátek začne baráž? Pro Čechy je podstatnější ne přesné složení antuky, ale to, aby splnili heslo, že kdo je připraven, není překvapen. „Věcmi, s nimiž nic neudělám, se nezaobírám,“ říká Rosol. „Zkusím se co nejvíc přizpůsobit.“
On i ostatní. Až konečný výsledek pak rozsoudí, komu oranžové hrátky (ne)pomohly větší měrou.
