„Rozhodně to pro mě byla dobrá zkušenost,“ prohlásil Svrčina, jemuž bude v říjnu osmnáct let. A povzdechl si: „Byl to můj první mezinárodní zápas od března.“
Odmítl, že by ze soupeře, který ho předčil hlavně podáním, měl přílišný respekt. „Nebyl jsem celý zápas v rytmu, protože míček neletěl víckrát než dvakrát přes síť...“ řekl rodák z Ostravy.
Hrál už proti takovému protivníkovi, jako je Gulbis? „Proti Lukáši Rosolovi, ale i s dalšími podobně postavenými hráči. Jsem moc rád, že jsem si tady mohl zahrát. Lidé fandili, bohužel jsem se nedostal ke své hře, soupeř hodně sázel na riziko. A mrzí mě, že jsem ve druhém setu neuhrál více gamů.“
Doma v Ostravě měl Svrčina startovat už v polovině srpna na mistrovství republiky dospělých. „Jenže na Pardubické juniorce, kterou jsme si moc přál vyhrát, jsem si zvrtl kotník,“ podotkl. „Dohrál jsem ji, ale vůbec jsem se nemohl hýbat, takže jsem skončil ve čtvrtfinále.“
Teď čeká, až se znovu rozjede sezona. „Příští týden je turnaj kategorie Future v Prostějově, tak snad tam něco uhraju,“ doufá.
Český mužský tenis momentálně strádá. Přesto Svrčina vidí budoucnost nadějně. „Jsou tady mladí kluci - Míša Vrbenský, Jonáš Forejtek, Jirka Lehečka, Tomáš Machač. Je nás teď hodně, takže někdo by se mohl trefit.“
Mladíci se však podle Svrčiny musejí vyhrát. „Například Italové mají příležitost hrát doma na challengerech, dostanou na nich třeba dvacet divokých karet za rok. U nás tolik turnajů na této úrovni není, máme jen dvě tři možnosti. V tom to mají Italové jednodušší než my a nám se o to hůře sbírají body, abychom mohli vyjet na kvalitnější turnaje do světa,“ uvedl Dalibor Svrčina.
