V její zemi, kde žije 1,3 miliardy obyvatel, není jediný travnatý kurt.
Čeng je navíc tak malá, že málem nevidí přes síť.
A přece.
Je v semifinále Wimbledonu!
"Chcete vědět proč?" říká Kao Šen-jang, ředitel Čínské tenisové asociace. "Zaprvé: její mentalita. Nikdy se nevzdává. Zadruhé: Její hra. Rychlá, různorodá, chytrá."
V sezoně 2006, když vyhrála čtyřhru ve Wimbledonu i v Melbourne, překonala coby první čínská sportovkyně v historii metu milionu dolarů, vydělaných na prémiích.
Stala se milionářkou na papíře.
Ale ve skutečnosti? Čínské tenistky odváděly 65 procent výdělků státu. Teprve po nedávné "revoltě" jim úřady slevily na 60 procent.
Čeng předtím prošla tuhým drilem v národním centru, kde trénovala až sedm hodin denně. Denní rozvrh a spolubydlící přísně určené, diskotéky zakázány. "Čínští trenéři řídí celý náš život," říkala kdysi.
Platil pro ni i zákaz vztahů s muži, ale ani to už není pravda. "Najděte si chlapce," poradil dokonce hráčkám kouč Ťiang Chung-wej a vysvětloval: "Dokonce jim pomůžeme najít přítele, pokud požádají. Láska bude jejich motivací na kurtu. Vždyť přední hráčky ze Západu doprovázejí rodinní příslušníci i na turnaje."
Snad i proto přijela Čeng do Wimbledonu s manželem, který ji zároveň koučuje. "Bez něj by můj servis byl mnohem horší," oceňuje.
Po Wimbledonu zmizí v povinném předolympijském přípravném kempu Číňanek, kde se bude chystat na zlatou misi. Už nyní o ní Deník pekingských mladých píše: "Je naší zlatou květinou, která na olympiádě rozkvete." Od Čeng očekávají útok na zlato z dvouhry i čtyřhry.
"Nechtěla byste, aby se i olympiáda konala na trávě?" zeptali se jí v Londýně reportéři. Čeng se tu na rozdíl od jiných Číňanek usilovně snaží odpovídat anglicky, bez tlumočníka. Co na tom, že s častými chybami a že občas nerozumí otázce.
"Mám ráda trávu," vážně odvětila. "Ale olympijský kurt je beton. Už není čas vystavět tam travnatý."
Ačkoliv... V Číně nikdy nevíte.
