Co byste teď dělal, nepostoupit do finále Davis Cupu?
Otevíral bych dveře do sauny v Tatrách, kam jezdíme v posledních letech na kondiční přípravu. A na starosti bych neměl nic jiného než trénink, jídlo a spánek. Ale takhle je to lepší, příjemná změna.
Co pro vás ty nadcházející tři dny v Barceloně znamenají?
Vítězství by bylo životním vrcholem, který se dá srovnat jenom se dvěma úspěchy – s vítězstvím na grand slamu nebo s pozicí světové jedničky.
Jenomže při Davis Cupu nezbohatnete. Nepostoupíte na světovém žebříčku.
Ta soutěž má jiné výhody – čeští diváci si třeba mnohem víc cení výsledků týmových než těch individuálních, a je to krásný, jak je teď zblbneme. Vždyť při semifinále v Chorvatsku jsme si připadali jako doma, tam za námi přijely tisíce Čechů.
Zato v Barceloně bude šestnáct tisíc diváků fandit Španělům. Jak to zvládnete?
Vlastně jsem to ještě nezažil. Byl jsme v opačné roli, když nás hnala proti Švýcarům pražská hala, a tehdy to byl skvělý pocit. Teď se naopak pokusím uzavřít a nevnímat. Doufám, že to dovedu.
Španělští fanoušci vás nemají moc rádi od chvíle, kdy jste před třemi lety porazil Nadala a po zápase si pak neodpustil provokativní gesto směrem k tribunám...
To už je dávno pryč, zapomenuto.
Nadal řekl, že jste hlupák. Asi vás nemiluje.
Opravdu je to dávno. Kdykoli se potkáme, tak se pozdravíme a třeba bychom šli i na večeři, jenomže on je trochu plachý. Nemluví kdovíjak anglicky, a tak se radši schází se svými, se Španěly nebo Argentinci. Ale určitě je to hodný, bezproblémový kluk.
Kdybyste v Barceloně vyhráli, ztřískáte se?
Určitě – budeme mít co dělat, abychom stihli Vánoce. Měli bychom čas, bylo by to zasloužené... Uvidíme, jak se to vyvrbí.
Čtěte ve čtvrtečním magazínu DNES
Jaký má vztah k cimbálu a slivovici? Proč šel v Barceloně na koncert? Za co utrácí své miliony? A jakým vánočním darem mu uděláte radost? Čtěte celý rozhovor s Tomášem Berdychem už ve čtvrtek.