Momentálně jsou oba mezi nejlepší čtyřicítkou. Macháč okupuje 35. místo, Lehečka je aktuálně 37. Tudíž oba jsou úplně v rozdílné pozici než před třemi lety v Rakousku, kde jim bylo teprve 19 a 20 let.
„Vzpomínám si, že byl covid a chyběli diváci. Pro mě to byla výhoda, já šel z challengerů, kde taky skoro nejsou. Žádná změna,“ ohlíží se zpátky Macháč ve Valencii.
Třiadvacetiletý všeuměl však už tenkrát ukazoval, že mu zápasy pod českou vlajkou vyhovují. S Francií i Velkou Británií sice výběr kapitána Navrátila prohrál 1:2, ale Macháč oba své tehdejší zápasy na pozici dvojky opanoval.
Z challengerů se pomalu přesunul na větší podniky ATP, na kterých začínal v kvalifikaci.
Tomáš Macháč na Davis Cupu.
A nyní? Objíždí největší akce, hraje na ikonických dvorcích, připsal si například skalp Novaka Djokoviče a na nedávném US Open se prosmýkl až mezi nejlepší šestnáctku. Na olympiádě v Paříži oslavil s Kateřinou Siniakovou zlato v mixu, momentálně si užívá pozici, na niž nikdy předtím nenarazil.
„Měl jsem tolik žádostí o rozhovor, že jsem ani nestíhal odpovídat, bylo hodně akcí. V tomhle směru jsem to začal vnímat trochu jinak. Nikdy jsem si nemyslel, že něčeho takového dosáhnu. Člověk spíš doufá. Ale že by tomu věřil? To úplně ne,“ rozplývá se nová česká jednička.
I v Davis Cupu si tak může užívat zápasy s velkými jmény, ve středu dokonce sebral první set Carlosu Alcarazovi, z rozjetého výkonu ho zastavily až křeče.
Přehrával Alcaraze, věřil ve výhru. Bohužel mě porazil virus, litoval Macháč |
Ale že je Macháč obletovaným a žádaným teprve krátkou dobu, si můžete všimnout i ve Valencii. „Zapomněl jsem si přivézt oblek, protože jsem toho měl až nad hlavu a prostě ho nezabalil,“ smál se své roztěkanosti. „Naštěstí mi ho na večeři půjčil náš kondiční trenér.“
Tenis však Macháč nezapomíná, naopak. „Hraju určitě svou nejlepší sezonu,“ prohlašuje hrdě.
Takový scénář mohl potkat i jeho kolegu Lehečku. V lednu ovládl 22letý Čech ATP podnik v Adelaide, na tisícovce v Indian Wells postoupil do čtvrtfinále, v Madridu dokonce až do semifinále. Turnaj měl parádně rozehraný, až se chvílemi zdálo, že může dokráčet k titulu.
Jenže přišla bolest, únavová zlomenina obratle a tříměsíční pauza. Po ní se však až neuvěřitelně vzpamatoval a navázal na parádní výkony.
Čeští tenisté nastupují k utkání se Španělskem v Davis Cupu.
I v tomhle ohledu totiž Lehečka vyspěl. Ví, kdy zpomalit. „Hned jsme zahájili léčbu, udělali jsme maximum. Tenisový svět je neúprosný, můžete se vrátit, až když jste stoprocentně fit. A to se mi povedlo,“ pochvaluje si.
Daří se mu i další důležitá věc. Dříve si totiž nevěděl rady s rolí favorita. Ano, jako outsider sice uměl mnohdy až nečekaně zaskočit silné soupeře, ale na ty slabší stejně překvapivě nestačil.
Potřeboval vyhnat blok z hlavy. Teď je na kurtu sebevědomý a odhodlaný při jakékoliv příležitosti.
Což platí o celém českém týmu.
„Už nejezdíme pro účast, ale pro vítězství,“ podotýká Lehečka. „Ostatní jsou si dobře vědomi, čeho jsme schopní a jaké výsledky umíme předvést. Možná je to nevýhoda, že se na nás všichni poctivěji připraví jako na větší hrozbu, ale my se jich nezalekneme.“
Hráli jsme šachy. Dostal mě pod tlak, zbyla mi jen bojovnost, mrzelo Lehečku |
Přitom ještě nedávno by nikoho nenapadlo, že bude mít český mužský tenis takovou prestiž.
Ale i pořadí zemí v Davis Cupu je toho důkazem. Češi se drží na osmé pozici a zcela bez ostychu věří, že zisk vysněného poháru už není tak daleko.
Hlavně díky stabilní dvojici Macháč, Lehečka.
Že by se v Navrátilově týmu urodilo další silné duo? Po Tomáši Berdychovi s Radkem Štěpánkem už bylo načase. A jejich nástupci je začínají na kurtu i mimo něj připomínat čím dál častěji.
Nehrající kapitán českého týmu Jaroslav Navrátil radí Jiřímu Lehečkovi na Davis Cupu.
Že 22letý Lehečka zná Berdychovy taktiky, je poměrně jasné, vždyť mu slavný předchůdce dělá mentora. Pomáhá mu především s plánováním tenisového kalendáře a mentálním nastavením.
S o rok starším Macháčem má navíc Lehečka podobný vztah, jaký mezi sebou měli právě Berdych se Štěpánkem. Možná si nepovídají na pokoji do dvou do rána, ale občas se společně uvolní při hře na playstationu a především míří za jedním cílem.
Pravda, při čtyřhře spolu sice jednu stranu kurtu moc často nesdílejí, mají však výhodu, že se můžou opřít o zkušeného Adama Pavláska a dravého mladíka Jakuba Menšíka.
Takže co se v Innsbrucku zdálo nemožné, se teď čím dál víc přibližuje. Pokřik „My tu mísu stejně vyhrajem!“ se může s novým stabilním týmem v brzké budoucnosti skutečně vyplnit.
