"Žádné nadaloviny ani verdascoviny na kurtu nezkouším. Rafu nenapodobuju ani šátkem na hlavě nebo podvázanými koleny," tvrdí prostějovský tenista. "Jsem tu proto, aby si kluci včas zvykli na tenis z levé ruky."
Bez dlouhých řečí přiznává, že se s hvězdami španělského týmu nemůže rovnat. Přesto hned v Česku dostal přezdívku Dušan Nadal. Přitom když už, tak herně má podle svých slov blíž spíš k Fernandu Verdascovi než k současné světové dvojce.
Seriál k finále DCUž vyšlo: – Lékař týmu Vlastimil Voráček |
"Nejsem žádný servisman. Nic speciálního jsem od těch dvou neodkoukal, ale snad se to aspoň trošku podobá," přeje si. "Oni jsou trošku jiní hráči, já jsem Lojda. Klukům se akorát snažím co nejvíce vnutit leváckou rotaci."
Do úspěšné daviscupové party zapadl bez větších problémů. S Tomášem Berdychem se z Prostějova zná už dlouho, stejně tak s Janem Hájkem. Podobně i s nehrajícím kapitánem Jaroslavem Navrátilem, který se pro podobně systematickou přípravu na levoruké soupeře rozhodl vůbec poprvé. "Hlavní je zvyknout si na levácký servis," vysvětluje Navrátil.
Lojda pro tenhle úkol není špatná volba. Mezi juniory kdysi vyhrál US Open, až při přechodu mezi dospělé ho přibrzdila zranění a mononukleóza. To byla velká smůla.
"Měl jsem dobře našlápnuto. Jenže šanci, která se přede mnou otevírala, jsem nevyužil," smutní.
S napětím teď vyhlíží příští rok. Před nedávnem si zahrál finále na soulském challengeru, uhrál dost bodů na to, aby měl jistou kvalifikaci na nadcházející Australian Open.
"Mám cíl být příští rok do 150. místa na světě, chtěl bych i dál zůstat v českém daviscupovém týmu," říká. Proč by vlastně ne. Když už vám jednou říkají Dušan Nadal, nemusíte mít bázlivé ambice.
