A jeho kolega Jeff Williams volí v deníku Newsday téměř básnické obraty: "Po dvorci plula Bedáňová ladněji než labuť." Bylo jí sladkých osmnáct.
Na světovém žebříčku vyšplhala až k šestnácté příčce. Teď je blonďaté slečně čtyřiadvacet.´Už tři roky není profesionální tenistkou.
"Austrálie a US Open, to jsou krásné vzpomínky. Ty špatné zapomínám," říká v Olomouci. Běžně ji tu potkáte na ulici. Docela obyčejná žena se spoustou starostí. A přece šťastná.
"Stěhujeme se, v pondělí napočtvrté přebíráme byt," povídá. "Pořád tam byly nějaké vady, tak snad to konečně vyjde. Zařizuju nábytek, vybírám kuchyni." S přítelem, tenistou Janem Hájkem, zatím bydleli u jeho rodičů.
Na jaře spolu otevřou i vlastní tenisovou akademii. Ne, nechystají konkurenci okolním tenisovým baštám Prostějovu a Přerovu. "Budeme učit děti a rekreační tenisty, kteří si chtějí zapinkat. Vrcholového tenisu jsem si užila dost. Žádný křik, to mám za sebou," chystá se Bedáňová.
Zatím trénuje amatéry, 25 hodin týdně. "Jinak sama nehraju ani hodinu." Nemůže. Křehké tělo je tenisem příliš poznamenané.
"Ještě teď, když zkouším pořádně servírovat, nezvednu potom tři dny ruku a prsní sval mi otéká," posteskne si. "Po bowlingu mě pro změnu bolí předloktí. Kdepak, vrcholově by to nešlo."
Naposledy se ukázala na turnaji v roce 2005, ale už předtím sestoupila do třetí stovky žebříčku. "Nebyla jsem zdravá, nedařilo se mi, měla jsem potíže se sponzory. Často jsem tehdy brečela. Rozhodnutí skončit bylo přesto strašně těžké. Vždyť mě tenis tak bavil a celá moje rodina mu obětovala život."
Jen chvilku však tápala, jak dál. "Jakmile se mi rozjel normální život, byla jsem v pohodě." Dálkově si dodělává maturitu, v květnu dojde i na svatbu. "Budu Daniela Hájek Bedáňová," směje se.
Scény z dob, kdy se hřála na výsluní grandslamů, jí najednou připadají neskutečné. "Kdybych neměla fotky v počítači, nevěřila bych, že tohle byl můj život."
Týden co týden po boku otce a kouče Jana Bedáně, z turnaje na turnaj. Slavná vítězství, luxusní hotely, občasné hádky, rozchod a opětné shledání s otcem.
"Bývaly to nádherné zážitky. Jenže teď jsem zase mnohem víc pánem svého času," porovnává.
Otec dál putuje po světě, trénuje Nikolu Fraňkovou. Bedáňovou už cestování neláká. "Občas vyjedu s Honzou na turnaje, někam poblíž. Loni jsem byla v Kitzbühelu, Stuttgartu a Paříži."
S někdejšími soupeřkami není v kontaktu, jen s Lucií Šafářovou chodí v Olomouci na večeři. V televizi sleduje tenis sporadicky. Nevydrží u ní sedět. "Dřív jsem bývala akční na kurtu, teď jsem akční mimo kurt."
Monica Selešová, kterou v roce 2001 pokořila na US Open, nyní ohlásila ve 34 letech comeback. "Nechápu ji," říká Bedáňová. "Ale asi nenašla jiný smysl života."
Kam zmizely české teenagerské hvězdy? Andrea Strnadová, vítězka juniorky WImbledonu 1989 a 1990. Michaela Paštiková, vítězka čtyřhry juniorek na Australian Open 1996. Jitka Schönfeldová, vítězka čtyřhry juniorek na Australian Open 1996. Denisa Chládková, v 18 letech čtvrtfinalistka žen ve Wimbledonu 1997. Barbora Strýcová-Záhlavová, vítězka juniorky na Australian Open 2002 a 2003. |
Bedáňová s Novákem se radují po vítězné čtyřhře s Itálií |