V zimě ji po 20 letech přestal trénovat její otec. Po týdnu v Indian Wells ukončila spolupráci s Janou Novotnou, podobně rychle se rozešla s Geraldem Bremondem. Až se slavnou krajankou Amelií Mauresmovou našla štěstí. "V šatně jsem před finále poslouchala muziku a zpívala si," líčila svou sobotní náladu. "Fyzioterapeuti na mě koukali. Vzpomněli si, jak mě v březnu zažili zraněnou v Miami a měli radost, že mě zase vidí veselou."
Vážně jste před tak důležitým zápasem byla tak uvolněná?
Byla jsem v pohodě, tak proč bych to neukázala? Nepřipouštěla jsem si, že hraju finále. Už dopoledne jsme se s lidmi z mého týmu hodně nasmáli.
Finále Wimbledonu |
Pomohlo vám, že jste tu v roce 2007 už ve finále byla?
Teď můžu říct, že mi ta zkušenost prospěla. I proto jsem asi hrála svůj nejlepší zápas na turnaji. Všechno mi šlo. Dobře jsem se pohybovala, šel mi return. A ten konec! Trefila jsem eso, až se z lajny zaprášilo. Žádná slova nemůžou popsat, jak jsem se cítila.
Zvládla jste tíhu okamžiku lépe než soupeřka, že?
Upřímně řečeno jsem se na druhou stranu moc nedívala. Soustředila jsem se sama na sebe. Snažila jsem se zůstat v klidu, i když jsem ve druhém setu za stavu 5:1 nevyužila mečboly.
Jak vám zní: Marion Bartoliová, wimbledonská vítězka?
Dobře! Troufala jsem si věřit, že se mi to jednou povede. Nechávala jsem ten sen naživu. Udržela jsem hlavu nahoře. Dál jsem makala. A ono se to stalo!
Váš styl je jedinečný. Jaké to je být jiná?
Víte, vždycky jsem se chtěla lišit. Být jako ostatní mi připadá nudné. Ráda jsem jiná než ostatní.
Co pro vás znamenala chvíle, kdy jste v lóži objala svého otce?
Nejdřív si vybavuju těch pět vteřin, než jsem si u sítě podala ruku se Sabine. Připadala jsem si, jako bych nešla po zemi. Zdálo se mi, že se vznáším. Táta při tom byl se mnou. Kdykoli jsem na něj dneska podívala, byl úplně klidný. Nevím, jak je to možné. Byl to prostě dokonalý den. Krásné počasí. Plný wimbledonský centrkurt. Vyhrála jsem, aniž bych v turnaji ztratila set. To bych si snad ani vysnít nedokázala.
Přitom jste musela překonat spoustu překážek, že?
Jsem drsňačka. Celý druhý set jsem například hrála s velkým puchýřem pod palcem na noze. Nežádala jsem o ošetření, i když jsem už sotva chodila. V šatně jsem si sundala botu a ponožka byla celá od krve.
Kde se vás vzala ta odolnost?
Myslím, že ji v sobě mám od dětství. Někdy mi tréninky začínaly třeba v deset večer, končily o půlnoci a já ráno musela do školy. Prostě jsem to vydržela a taky díky tomu jsem na kurtu silnější.
