Když Češky prohrály poslední míček sobotní čtyřhry, nad Bielem se letos poprvé začalo blýskat. Jenže svěřenkyně Strýcové se ze spletité situace a stavu 1:2 vyhrabaly a mračna rozehnaly. A to ve velkém stylu.
Linda Nosková proti favorizované Bencicové odvrátila tři mečboly, Marie Bouzková poté přemohla unavenou Viktoriji Golubicovou. A Strýcová si mohla oddechnout, její premiéra dopadla zdárně – postupem na finálový turnaj. „Na holky jsem moc pyšná, ukázaly neuvěřitelné srdce.“
Celou dobu jste věřila?
Deblový zápas byl těsný. Byla hrozná škoda, že holky nevyužily pár šancí ve druhém setu. Pak se to trochu blbě sešlo a šlo to dolů. A třeba u Lindy to bylo o tom, abychom právě pořád věřily. Měla ve třetím setu dost brejkbolů, ale nedokázala je proměnit. Na lavičce jsem jí říkala, že šance ještě přijde. Což se i stalo. Pak Linda ukázala, jak je silnou hráčkou a že patří tam, kde (v žebříčku) je. Co předvedla v těžkých momentech, je neuvěřitelné. To platí i o Belindě. Hrály světový tenis a velké výměny.
Češky míří na finálový turnaj BJK Cupu! Rozhodla Bouzková, hrdinkou Nosková |
A Marie Bouzková, která získala rozhodující bod?
Maruška si tenhle zápas moc zasloužila. Poté, co v pátek na kurtu dřela proti Belindě a nechala tam kecky, dostala odměnu. Zápas pro ni byl mentálně i fyzicky velmi náročný. U Golubicové jsem cítila, že ke konci už chodila pomaleji a cítila nohy. Maruška byla aktivnější, fakt neuvěřitelná.
Vyplatil se vám plán, že jste singlistky na rozdíl od Švýcarů neposlala do deblu?
Měli jsme díky tomu tři holky, které mohly hrát singl – Terezu Valentovou, Maky Vondroušovou a Marušku. Cítila jsem, že Maruška bude do posledního zápasu nejlepší volba. I když holky hrály v deblu skvěle.
Kapitánka Barbora Strýcová radí Tereze Valentové (vlevo) a Markétě Vondroušové v utkání BJK Cupu proti Švýcarsku.
Přemítala jste o tom i ve chvílích, kdy Nosková čelila mečbolům?
Tam jsem nepřemýšlela o ničem, sotva jsem dýchala! Cloumaly se mnou emoce, ale snažila jsem se to nedávat najevo. Cítila jsem, že Linda to tak má radši. Měla jsem pocit, že když jsem klidnější, máme spolu na kurtu klidnější spojení a jsme obě navenek prostě... Klidnější. (směje se)
Pro finálový turnaj v Číně se vám tedy narýsovala sestava?
Je strašně brzo na to, abychom říkali, kdo bude v září v týmu. Samozřejmě se pojedu na holky podívat na nějaký turnaj. Ale tyhle hráčky jsou neuvěřitelné a na jejich výkony proti Švýcarkám budu také brát velký ohled.
Mohla jste mít vůbec náročnější premiéru?
Ne, složitější už asi být nemohla. Ale já jsem to pro tyhle momenty chtěla dělat. Pro vypjaté situace, pro emoce. Jsme vítězný tým, holky jsou šťastné… Jsou to pro mě další chvíle, na které nikdy nezapomenu. Je skvělé, že se podařilo zvítězit a postoupit.
Naskočily vám vzpomínky z vlastních hráčských zážitků z Fed Cupu, dnešního BJK Cupu?
Hned několikrát. Když nastoupíte na kurt a hraje hymna, tak vám probleskne hlavou tolik momentů, které jsme s holkami zažily při zápasech. Jsem moc pyšná, nechaly tam všechno. Jsou úžasné.
Tahle výhra je možná cennější než Bogotá, září Bouzková. Za odměnu si zalyžuje |
Prožívala jste stejné emoce jako hráčka?
Je to úplně jiné. Člověk, který sedí na lavičce i za ní, to cítí mnohem víc než ten, který hraje.
Co je horší?
Myslím, že větší nervy jsou na lavičce. Ale po vítězných zápasech už pak cítím stejné emoce, jako kdybych sama vyhrála.
Ale při zápase Noskové jste mohla v těžkých chvílích jen sedět a doufat.
Tak to je. Navíc každá hráčka je charakterově jiná. Maruška potřebuje vyburcovat a vidět pěstičku a motivaci. Linda potřebuje ten svůj klid.
Kapitánka Barbora Strýcová v utkání BJK Cupu proti Švýcarkám
Musela jste sama se sebou bojovat, abyste zůstala vsedě?
Ani ne. Z Lindy jsem cítila, že nic víc nepotřebuje. Ani mě to netahalo, abych se z lavičky zvedala.
Teď si můžete aspoň užít oslavy.
No, noc bude asi trochu delší...
Spadl z vás tlak, že jste přebírala tým po Petru Pálovi, který s ním dosáhl na spoustu úspěchu?
Lidi na vás budou vždycky tlačit, hledat i to špatné. Ale musím říct, že osobně jsem žádný tlak necítila. Vím, že jsem vstoupila do Petrových šlépějí. On je podle mě nepřekonatelný. Ale pro mě je motivací, abych pohár s týmem taky jednou vyhrála. Bude to dlouhá cesta, ale máme ohromnou budoucnost. Když se všechno sejde a holky budou zdravé, šance je velká.
Na triumf se ale čeká už osm let...
Jenže já stoprocentně věřím, že to můžeme dokázat. Jestli to bude letos, za rok nebo později, to nevím. Ale když vidím, jak jsou holky zapálené a jaký má tým vítězného ducha, fakt tomu věřím.
Pochválila byste se za svou premiéru?
Nerada se chválím, ale... Šla jsem do něčeho, co vůbec neznám. Být kapitánkou je něco nového, navíc holky tu mají své trenéry. Ale baví mě být s nimi na trénincích, pozorovat, co trénují a co jim koučové radí. I od nich nasávám rady a používám je pak na lavičce. To mě na tom baví a myslím, že jsem se to naučila. Dělala jsem to poprvé a snažila jsem se to přirozeně použít. Je spousta věcí, které se ještě musím učit. Ale na to, že to byla moje premiéra, to bylo dost dobrý.
Zdolala Bencicovou, pocuchala si nervy. Nosková: V divokých situacích se vyžívám |
S nasazováním hráček do zápasů jste se vypořádala.
Byla to fuška. Měla jsem hlavu jak pátrací balon. Ale sedla jsem si, srovnala jsem si myšlenky a prostě jsem udělala rozhodnutí, které se povedlo. Věřila jsem holkám v deblu, věřila jsem Marušce.
A Nosková? Je pro vás základním stavebním kamenem do budoucna?
Ano. Co předvedla už ve Varaždínu na baráži a pak tady, je skvělý. Je to neuvěřitelná osobnost, která chce vždycky hrát. Cenil si toho už Petr, stejně to mám i já. Už teď je velkou hráčkou a má před sebou ještě větší budoucnost. Nechci říct, že na ní tým stojí, ale je jeho ohromnou oporou.
Trochu připomíná Tomáše Berdycha. Ten byl také hvězdou, která v týmové soutěži zahodila své ego a vycházela s každým.
Přesně tak. Vždycky přijede, nemá žádné nároky, je to úplně normální holka do týmu. Je skvělá.
Marie Bouzková slaví s kapitánkou Barborou Strýcovou vítězství a postup na finálový turnaj BJK Cupu.
A Bouzková se v Billie Jean King Cupu konečně dočkala svého velkého vítězství.
Moc jí to přeju. Měla to složitý. Vyhrála turnaj v Bogotě na antuce ve velké nadmořské výšce. Pak na ni trochu padl jet lag. Ale ukázala, jak moc chce hrát. Tuhle výhru si zasloužila i za všechny roky předtím.
Zato Švýcarky nadějně rozehraný souboj ztratily. Vaše kamarádka Belinda Bencicová se dokonce rozbrečela. Mluvila jste s ní?
Ne, nebyla příležitost. Belinda odvedla neuvěřitelnou práci. Klobouk dolů před ní. Že brečela, to úplně chápu.
