„Bolí mě úplně všechno, hlavně zadní strana stehen a kotníky,“ hlásila v úterý, dva dny po závodě, pro iDNES.cz. Ráda by se vydala i na prestižní Bostonský maraton, ale než se pustí do dalších dobrodružství, potřebuje si oddechnout.
Zaskočilo vás takové vyčerpání?
Ano, netušila jsem, že maraton budu cítit až takhle. V noci po závodě jsem zvracela gely, které jsem brala na doplnění energie. I když jsem je využívala i při tenise, tak teď jich asi bylo tolik, že to můj žaludek nezpracoval. A v pondělí jsem prožívala opravdu velké bolesti a sotva chodila.
Na Instagram jste psala, že maraton byl váš nejnáročnější sportovní výkon v životě. Dá se srovnat s tenisovými souboji?
Ani zdaleka ne. Tenis jsem hrála delší dobu, takže na něj moje tělo bylo zvyklé a zvládalo i dlouhé zápasy. Naopak maraton jsem teď vyzkoušela poprvé a musím říct, že z hlediska únavy a bolesti byl tím nejnáročnějším, co jsem kdy zažila.
První maraton za mnou!
Co vám budu povídat – sáhla jsem si dost na dno. Asi nejnáročnější sportovní výkon, co jsem kdy zvládla… ale stálo to za to!
Byl to zážitek!! Od euforie po krize 25 km a 37km, od smíchu po slzy před startem kdyz jsem slyšela hrát Vltavu. Díky všem, co mě podporovali, ať už na trati nebo na dálku – vážím si toho víc, než dokážu říct.
Čas 3:18 – moje nohy to asi nikdy nezapomenou.
@prgmarathon
Jaký byl pro vás závod emočně?
Velmi zajímavý. Když jsem čekala, než náš koridor odstartuje, a hráli Vltavu, tak mi i ukápla slza. Cítila jsem atmosféru toho běhu, jak se lidi kolem těší, a zároveň šly poznat strach a obavy z toho, co bude.
A jak jste prožívala doběhnutí?
Nijak, žádné emoce ve mně nebyly. Ani jsem neměla radost, byla jsem prázdná. To mě docela překvapilo, myslela jsem si, že to bude jiné. Třeba to ještě přijde, ale vyčerpání asi přelstilo pocit, že jsem doběhla.
Takže dokončení maratonu neřadíte na stejnou úroveň jako například triumf ve Wimbledonu?
To se vůbec srovnat nedá. Ve Wimbledonu jsem cítila jednoznačně největší štěstí, jaké jsem kdy po sportovním zápase zažila.
Babora Strýcová na kolenou po výhře ve finále wimbledonské čtyřhry
Před startem jste říkala, že vás trápí koleno a že máte strach, zda vůbec dokončíte. Omezovalo vás na trati hodně?
Tři týdny před závodem jsem vůbec neběhala a koleno bylo opravdu špatné. Ale měla jsem v sobě hodně prášků a rozložila jsem si je, aby mě nepostihla taková bolest, se kterou se nedá běžet. A vědomě jsem na tu nohu našlapovala lehčeji. Taky proto jsem pak ke konci dostávala křeče do té druhé, ale bylo to v pohodě.
Jste spokojená s časem?
Byl to můj první maraton, takže velmi. Chtěla jsem zaběhnout pod tři hodiny dvacet, a že se mi to povedlo i s tím bolavým kolenem, mě mile překvapilo.
Vybavíte si ze závodu nějaký moment, kdy vám bylo nejhůř nebo naopak nejlépe?
Krizí jsem měla víc. První přišla na 25. kilometru, kde mi pomohl jeden kluk, který se mnou běžel, a pak se k nám připojil ještě druhý. Byli úplně úžasní. A druhá krize byla mezi 35. a 37. kilometrem, ale tam už jsem to nějak zabejčila.
Barbora Strýcová v cíli Pražského maratonu se synem Vincentem
Na Instagramu vám k dokončení gratulovaly třeba Linda Nosková nebo Lucie Šafářová. Vnímala jste podporu?
Ano a byla moc příjemná. Nejen na sociálních sítích, ale i na trati. Lidi fandili všem běžcům, protože každý, kdo se rozhodne do maratonu jít, je hrdina. Atmosféra byla neuvěřitelná, kolem trati byla spousta diváků a moc si toho vážím.
Plánujete v podobných běžeckých výzvách pokračovat?
To ještě nevím, ale myslím, že tímhle časem bych měla šanci se kvalifikovat na Bostonský maraton (v dubnu příštího roku), tak asi poběžím ten. A jestli předtím zvládnu ještě nějaký, zatím netuším.
Behranu obhájil triumf v Pražském maratonu. České tituly mají Havlena a Hrochová |
Máte za sebou i triatlon, ráda po konci tenisové kariéry vyhledáváte tyto sportovní výzvy?
Ano. Chci si dávat cíle, které mi udržují nějaký plán, protože jsem na to z tenisového světa zvyklá a dost mi to chybí. Adrenalinové věci asi budu dělat dál, ale teď si potřebuju odpočinout a až potom vymyslím, jaké přesně.
A co tenis, ten si zahrát chodíte?
Ne, protože se mi zatím vůbec nechce. Ale jsem pozvaná na Wimbledon na turnaj legend, tak bych asi měla začít, protože už se to blíží. Vypadá to, že raketu do ruky budu muset vzít, a to brzy.
