Nehrát na grandslamu? Jaké to vlastně je? Barbora Strýcová naposledy na některém z tenisových svátků chyběla při Australian Open 2013, od té chvíle na ně odcestovala 28krát za sebou.
Letos šňůru dobrovolně ukončila, na US Open chyběla - a tak se na největší z jevišť vrací až nyní. V Paříži, na zvláštním Roland Garros: s minimálním počtem diváků v ochozech, s rouškami a dalšími hygienicko-bezpečnostními omezeními, navíc v podzimním sychravém čase.
„Podmínky nejsou vůbec jednoduché a myslím si, že to tak bude nejen dneska, ale každý den. Jsme přece jen na konci září a to už se tenis venku moc nehraje. Natož grandslamy,“ líčila českým reportérům.
Roland Garros 2020Speciální příloha iDNES.cz |
Jak špatné počasí bylo?
Ty jo, náročné. Fakt zima. Zvlášť na začátku dne hodně pršelo, pak aspoň přestalo. Ale musíte si na to nastavit hlavu: můžete si stěžovat ohledně hodně věcí. Větru, zimy, lidí, co tu nejsou. Jenže vy naopak musíte být silní a na kurtu na to nemyslet. Protože jinak vás to může rychle dostat. Snad jsem to zvládla dobře.
Co je v tomto směru klíčové?
Pomáhala jsem si tím, že si tohle všechno neustále opakuju. Soustředím se na daný moment, na teď a tady. Snažím se neřešit, jestli zrovna zafoukalo zleva nebo zprava. Čímž neříkám, že se mi to povedlo po celý zápas, je to fakt složité. I když jsme se hýbaly, je cítit, jak to fouká skrz oblečení, což je takový nechutný… Ale já jsem odhodlaná jít na kurt, i kdyby padaly trakaře.
Výhra je cenná i kvůli tomu, že jste jich v Paříži za kariéru zase tolik neposbírala, že?
Přesně. Vážím si toho nesmírně: v Paříži jsem nikdy neuhrála nějaké obrovské výsledky, nejlepší tu mám jedno čtvrté kolo, ale předtím jsem často končila už v prvním. A ještě víc si toho cením proti hráčce, co měla za sebou tři zápasy v kvalifikaci, což je v téhle situaci výhoda. Mám fakt radost.
Kompenzuje vítězství aspoň trochu život v turnajové bublině?
Osobně jsem v ní druhý turnaj, prvním byl pro mě Řím. A není to vůbec nic jednoduchého, psychicky i mentálně je to fakt náročné. Nic nemůžeme, jsme jen na pokoji a nanejvýš si objednáváme jídlo přes Uber Eats. Chápu, že pár týdnů se to dá vydržet, ale člověk nějakou svobodu potřebuje a já nevím, jestli bych to vydržela delší dobu.
Čím se utěšujete?
Snad to skončí tím, že pojedu třeba za dva týdny domů. Je to složité, ale nejde to změnit a musí to tak být, abychom mohli vůbec hrát. Za to musíme být rádi.
Čím se snažíte dny trávit?
Vítěz je Netflix, samozřejmě. Taky knížka. Uvědomíte si, že mít svobodu je něco neuvěřitelného, že jít se projít po ulici a dát si kafe je úžasné. Snažím se nebýt úplně moc na pokoji a spíš být na tenisu, podívat se na nějaký zápas. Což se mi teda zatím nepodařilo, protože je taková zima, že je lepší být zavřenej a volat si s domovem.
Nemáte k dispozici žádné společné prostory jako třeba hokejisté v NHL?
Nemáme a myslím, že je to škoda, určitě bychom to využili. V jednom patře je lounge a když si objednáme jídlo, můžeme si ho tam sníst se svým týmem - to je celý. Docela škoda. Hry by byly fajn, třeba nějaký pingpongový stůl.
Barbora Strýcová v prvním kole na Roland Garros
Podle zpráv z Paříže organizace není, kulantně řečeno, vyloženě špičková. Vaše zkušenost?
Je to trochu zmatené. Třeba turnaj v Praze byl skvěle zorganizovaný, tam to šlapalo jako hodinky. Já sem přijela už v pondělí rovnou z Říma a teprve se do toho dostávali. Bydlíme na hotelu, kde jsou i lidi zvenčí, což mi trochu nejde dohromady a moc to nechápu. My jsme v bublině a pak nastoupí do výtahu cizí člověk. Ale to mu zase mají říct: Nejezdi výtahem, nemáš test?
Zvláštní časy, že?
No právě. Tahle doba je složitá a šílená a asi ani nejde, aby všechno bylo perfektní. Ano, bylo by tu milion věcí, na které bychom si mohli stěžovat. Doba je taková. Třeba tady tohle (ukazuje na roušku), co musíme mít pořád na ksichtě... Ale nesmíme si to nechat zošklivit.
