„Dnes byly soupeřky od začátku ve všech aspektech lepší. Neudělaly v ničem chybu, obě výborně servírovaly a navíc obzvlášť dobře returnovaly. My jsme se do zápasu vůbec nemohly dostat,“ přiznala po zápase Strýcová.
Byla vůbec nějaká šance na zvrat?
Ani jsme vlastně nemohly ukázat, co umíme, protože nám k tomu nedaly šanci. Ke konci jsme byly rády, že jsme si vůbec uhrály svůj servis. Ony dnes prostě byly lepší ve všem, to občas v zápasech bývá. Akorát škoda, že to bylo zrovna ve finále grandslamu.
ZPRAVODAJSTVÍz finále čtyřhry Australian Open |
Jste hodně zklamané?
Dneska asi samozřejmě nebudeme úplně šťastné, ale na druhou stranu se v tom zase nejde dlouho topit. Sice jsme dostaly po dvou hladkých setech, ale nechaly jsme tam vše, co jsme mohly. Nechci se v tom moc dlouho hrabat a být z toho smutná. Kdyby mi někdo řekl předem, že tady budeme ve finále, tak to budu brát všema deseti prstama. Takže jsem vlastně celkem šťastná, i když to teď asi moc nevypadá. Za pár dní si vše uvědomím a bude to fajn.
Takže už se sem těšíte i příští rok?
Snad ano, pro mě je tahle země něčím strašně výjimečná. Už jsem říkala i po finále na kurtě, že dneska je to osmnáct let, co jsem tam mluvila po vyhraném finále juniorek. A je neskutečné, co jsem tady všechno zažila a čím si prošla. Je to pro mě tady vždy lákadlo znovu se před novou sezonou nastartovat.
Barbora Strýcová a Sie Šu-wej ve finále čtyřhry Australian Open
A vzpomenete si ještě na váš proslov před těmi osmnácti lety?
Pamatuji si, že jsem tehdy nespala celou noc před finále a pořád řešila, co divákům asi řeknu. Moje angličtina ještě nebyla nějak světová, takže jsem si tehdy furt mlela, co budu říkat. Nakonec jsem řekla jen tři věty a ještě jsem to nějak zkomolila... Ale pamatuji si, jak jsem dostala plyšového klokana, máma ho má doma ještě pořád v tom poháru a oprašuje ho.
Dnešní řeč se vám ale povedla a ocenilo ji i publikum.
Chtěla jsem si na ni dát záležet, protože si turnaje i celé Austrálie moc vážím a chtěla jsem jim za to moc poděkovat. Zdejší lidi se k nám chovají neuvěřitelně, ve všem nám pomáhají a dělají úžasné zázemí.
Se Šu-wej se vám ale jinak daří, máte už i nějaké vítězné rituály?
Spoluhráčka je taková tišší, ale když ji poznáte blíž, tak zas tak tichá není. Ale je pravda, že jsme tu spolu za celý turnaj ještě nebyly na žádné večeři ani jiné akci. Hrajeme obě ještě singla, takže nejdřív jsme se soustředily i na něj, pak ona bydlela i v jiném hotelu, tak je to na domlouvání takové těžší. Ale dnes na večeři určitě jdeme.
Probíhá na kurtu i nějaká výměna slovíček?
Vzájemně si slovíčka nevyměňujeme, ona se česky moc nechytá. Ani moc nenadává, není ten typ. Emoce moc neukazuje. Když jí něco vadí, spíš se uzavře do sebe, ale žádná zlostná slova z ní nepadají.
Jaký je váš nejbližší program?
Poletím na turnaje v Dubaji a Dauhá, už je to za chvilku. Teď tedy nejdřív zamířím domů do Česka, tam trochu potrénuju. Možná tam vyrazím dřív, Dubaj taky miluju. Těším se na to místo i na lidi, které tam už znám. Hrozně ráda se do Dubaje vracím, i tam jsou pro nás skvělé podmínky.
