„Je mi líto, že už dál nepokračuji,“ hlesla po porážce 6:3, 6:7, 3:6 s Nao Hibinovou z Japonska. A do očí se jí začaly drát slzy.
Moc ji mrzelo, že se českému publiku ukázala jen dvakrát. Po prvním kole, v němž přejela Annu Blinkovovou z Ruska 6:3 a 6:1, radostně hlásila: „Čekala jsem celý rok, až si tady budu moct zahrát. Jsem nadšená, že jsem doma.“
Fanoušci byli z její účasti rovněž u vytržení, což během čtvrtečního odpoledne to dávali opakovaně najevo. Nenechali se odradit úmorným vedrem, svou favoritku neustále hnali potleskem a výkřiky.
„Pojď, Báro! Jedeme! Nevadí, to dáš!“ ozývalo se z ochozů zaplněného centrálního dvorce v areálu pražské Sparty.
„Byli fantastičtí, hrozně mě podporovali. Budu se na ně těšit zase za rok,“ pronesla posmutnělá Krejčíková.
Neutuchající podporu vnímala i na kurtu. Moc si přála ve Stromovce znovu uspět. Po vítězných úderech zatínala ruku v pěst, hlasitě se povzbuzovala. Vlastní servis uhájila až na třetí pokus, ale i přes pomalejší rozjezd ovládla první sadu.
Sedmnáctiletá Nosková září v Praze dál. Krejčíková i Havlíčková dohrály |
O pár desítek minut později mohla za stavu 5:3 utkání ukončit. Neuspěla. A od té doby se spíše hledala.
„Byl hodně za?“ křikla na trenéra Aleše Kartuse po jedné z osmi dvojchyb. Když si všimla souhlasného pokývnutí, nevěřícně zakroutila hlavou.
„Podání poslední dobou není optimální, v důležitých momentech mě nepodrží,“ přiznala na tiskové konferenci.
Na konci druhého setu i v průběhu toho třetího několikrát vyjádřila nespokojenost s verdikty sudích, k nimž se po zápase nechtěla vracet. Spíš si vyčítala zbytečné chyby, které se postupem času začaly kupit.
Marně hledala pohodu. Jaká změna oproti minulému roku, kdy v posledních třech zápasech v pražské Stromovce ztratila jen osm gemů.
Tentokrát dorazila na domácí turnaj v úplně jiném rozpoložení.
Zkraje sezony stihla odehrát jen čtyři turnaje. Od konce února pauzírovala kvůli zranění lokte. V rodných Ivančicích trávila více času se svými nejbližšími a novým štěnětem, ale odloučení od tenisového života nenesla dobře.
Na kurt se vrátila v Paříži. V místech, kde před rokem překvapivě vystoupala až na vrchol. Tři měsíce bez zápasů se ale na výkonu viditelně podepsaly. „Bylo toho na mě zkrátka moc,“ hlesla tehdy na tiskové konferenci po porážce s Diane Parryovou a neubránila se slzám.
V prvním kole vypadla také v Eastbourne i v Budapešti. Na Wimbledonu postoupila mezi 32 nejlepších, s turnajem v Hamburku se před týdnem rozloučila ve čtvrtfinále. Do Prahy přijela s letošní bilancí třinácti výher a devíti porážek.
A příliš si ji zrovna nevylepšila. „Během té dlouhé pauzy jsem trochu vypadla z tempa. Třeba ve třetích setech jsem bývala strašně silná, teď je všechny prohrávám,“ povzdechla si Krejčíková.
O svém nejbližší programu má jasno: „Určitě budu trénovat, musím se zlepšit!“ A pak? Série turnajů na severoamerických betonech. Toronto, Cincinnati a nakonec US Open, kde bude Krejčíková obhajovat čtvrtfinále, v němž před rokem nestačila na Arynu Sabalenkovou z Běloruska.
„Doufám, že to prolomím a budu hrát zase dobře,“ přeje si česká tenistka.