„Katka si to zvolila jako svůj turnaj v singlu, tak zde hrajeme i spolu. Zahrajeme si i Australian Open, další program se uvidí,“ řekla 23letá rodačka z Ivančic.
Bylo jasné, že se Siniakovou na hvězdný rok 2018 navážete?
Automatické není nikdy nic. Vždycky je dobré se zeptat a pohovořit si o tom, jestli vidíme perspektivu a vizi do budoucna. My jsme ji viděly a dohodly jsme se, že se pokusíme navázat na výsledky, které jsme měly.
Kterého z nich si nejvíc vážíte?
Vypíchla bych grandslamové tituly, to bylo to nejlepší, co se mi loni povedlo. I vítězství ve Fed Cupu, kde jsem seděla na lavičce jako náhradník, bylo pro mě velkým zážitkem. Nehrála jsem ještě velké singlové zápasy, a tak jsem atmosféru, jaká byla na Fed Cupu, zažila poprvé v životě. Sice jsem nehrála, ale atmosféra byla super. V singlu jsem vyhrála „pětadvacítku“ turnaj, to se mi taky dlouho nepovedlo.
Je Fed Cup tak unikátní a skvělý, jak se o něm mluví?
Přesně tak.
Asi tedy nelitujete, že jste kvůli dodatečné nominaci přerušila dovolenou.
Určitě ne. Stejně jsem ji měla mít jen o pár dní delší, odpočinula jsem si dobře. Alespoň jsem začala něco dělat, rozehrála jsem se, vstup do přípravy pak nebyl tak těžký. I když to nevypadalo, že by se mi Fed Cup do programu hodil, tak když jsem nad tím přemýšlela, dopadlo to skvěle.
Připravovala jste se o to důkladněji, že jste světovou jedničkou a máte co obhajovat?
Ne, myslím, že ne. Dělám tu nejlepší přípravu, co můžu udělat. To jsem dělala každý rok. Ukážou až zápasy, jak na tom jsem, a já doufám, že dobře.
Jako jedna z mála předních českých tenistek jste nehrála extraligu. Proč?
Zvolila jsem přípravu v zahraničí, kterou jsem kvůli extralize nechtěla zkracovat. Letět do Dubaje na deset dní by nedávalo smysl. Takhle jsem tam strávila přes dva týdny, zahrála jsem si tam tři zápasy na okruhu ITF, popracovala jsem s novým trenérem. Extraligu jsem hrála zatím každý rok, loni ne, a bylo to jen kvůli programu.
Jak se vám vedlo v zápasech?
Hrála jsem jenom dvouhru, kvalifikaci na turnaj. Dvakrát jsem vyhrála a prohrála jsem ve finále kvalifikace. Takže fajn.
Všechny úspěšné deblistky si svých úspěchů sice váží, ale zároveň si přejí prorazit i ve dvouhře. Co vy?
I pro mne je prioritou singl. Ale jelikož se nám s Katkou dařilo, jsme domluvené i na čtyřhru. Odehrajeme ale trošičku méně turnajů než loni a mezi nimi si uděláme program podle sebe. Katka si taky pojede svůj program a svoje turnaje. Uvidím, jak se mi bude dařit. Kdybych se ve dvouhře dostala do 150. místa, ke stovce, bylo by to super.
Jaký je nový trenér Pavel Šnobel?
Jsme spolu měsíc, to je krátká doba. Neznáme se tolik, ale vím, jak pracoval předtím, než jsme se dohodli spolu, a příprava, kterou jsme udělali, dopadla dobře. Jsem zatím velice spokojená s tím, že mám trenéra po svém boku.
Někteří experti se netají tím, že ve špičkovém tenisu funguje trenér kolikrát hlavně jako dobře placený vyplétač raket. V čem nejvíc potřebujete trenéra vy?
Celkově ve všem. Ať po tenisové stránce, kde může dělat úpravy v mé hře nebo sledovat soupeřky a pomoct s taktikou. Na turnajích zařídí tréninky, pomůže s věcmi. To, co si musí člověk dělat sám, mu odpadne a může se víc soustředit na samotný tenis, na vlastní přípravu. Mimo kurt je důležitá lidská stránka. Když se jede šest týdnů v kuse, člověk se cítí sám. Potřebuje dobrou společnost, která ho povzbudí, naladí. To je důležité. Samotnému je člověku těžko. Nedaří se, je ve stresu, trenér může být i psychologem.
Zvažovala jste si pořídit celý vlastní tým i s kondičním trenérem, fyzioterapeutem, možná psychologem?
Zatím vím, na koho se obrátit, když mám nějaký problém. Kondice, fyzio, mentální koučink... to všechno lze. Nemám psychologa, abych k němu chodila každý měsíc nebo mu volala, ale mám lidi, o nichž vím, že mi pomůžou. Aby se mnou všichni cestovali, to zatím ne. Až se v singlu někam vytáhnu, tak třeba potom. Teď je aktuální se zlepšit tenisově a kondičně.
Byla pozvánka na fedcupové finále potvrzením, že patříte do české špičky?
Nečekala jsem, že se na finále dostanu, ale myslím si, že po sezoně, jakou jsem měla, snad mezi českou špičku budu patřit. Lehce jsem se do ní zařadila. Doufám, že svými výsledky v novém roce to potvrdím a že budu moct zase reprezentovat Českou republiku. To by bylo splněním velkého snu.
Loni jste vyprávěla, že si nepřipouštíte tlak, že si hledíte hlavně svých výkonů. Co ale až budete letos objíždět ty největší turnaje jako obhájce trofeje?
Loni to bylo úplně automatické. Někam jsme přijely, odehrály jsme zápasy, buď to dopadlo, nebo ne. Tento rok uvidíme. Začne to na grandslamech, jak přijde Paříž a budeme obhajovat body. Třeba tam tlak bude, třeba budeme nervózní, že v žebříčku spadneme. Zatím si to nepřipouštím. Stejně se musím připravit co nejlépe na každý turnaj.
Poradíte si s hraním s terčem na zádech, jak se u favoritů říká?
To nevím! (úsměv) Uvidím, až si to vyzkouším. Každopádně to pro nás (se Siniakovou) bude do budoucna dobré. Pro kariéru je jenom dobře, aby tenista vyspěl, naučil se hrát pod tlakem. Myslím si, že to bude pro nás přínos.
Přemýšlíte o tom hodně?
Vůbec ne. (úsměv) Beru to, jak to je. Pro mě bylo důležité udělat kvanta tenisové nebo kondiční přípravy, a jak přijdou velké turnaje, tam se teprve uvidí.
Stihla jste ještě doma vánoční svátky?
Letos to bylo poprvé, co jsem na Štědrý den nebyla doma. Už jsem byla v Austrálii. Je to změna, ale měli jsme svátky s rodinou v týdnu před Štědrým dnem. Pak jsem se musela zabalit a připravit.
POHLED: Šampionka, která si sama hrabe kurtLoni, už jako vítězka wimbledonské čtyřhry, vyprávěla Barbora Krejčíková o tom, jak chodí v Ivančicích, odkud pochází, pracovat na kurty, pokud si na nich chce zahrát. Na jaře po turnajích na amerických betonech se tedy vrátila domů, aby měla svoje brigádnické hodiny splněné. „Je tam šest kurtů, nebylo nás na to moc. Dělala jsem tam dva dny, byla to fuška, bolely mě z toho záda a ruce, ale jsem ráda, že jsem to udělala. Válet a kropit antuku není jen tak. Mám tamní lidi moc ráda, užila jsem si to,“ povídala. Ve světě hvězd je Krejčíková zajímavý samorost. Nepatří pod velký klub jako Prostějov nebo Spartu, což je v Česku bráno téměř za nutnost k úspěchu, ani pod obří manažerskou skupinu. V Prostějově jako teenagerka hrála, ale odešla - jako možná jediná úspěšná hráčka. Pavel Šnobel ji trénuje, kde se dá, manažera nemá. Když na sklonku roku neměla jasno o tom, zda bude dál hrát s vybavením značky HEAD, napsala svému sponzorovi mail s dotazem. Výsledek? „Neodpověděli, tak kdo ví,“ nelámala si hlavu. Na Australian Open se přece uvidí. JIŘÍ PUNČOCHÁŘ |
